Queen

Jsou to vzpomínky bedňáka u kapely Queen. Jinou knihu o této kapele jsem zatím nečetla. Kdysi jsem tuto kapelu dost poslouchala, tak jsem si i zavzpomínala a něco nového se dozvěděla.

"Struny bylo potřeba měnit každých 4-5 vystoupení kapely, tedy zhruba stejný interval, v jakém jsme si měnili ponožky". Memoárů rockových hvězd a kapel mám přelouskaných docela dost. Téměř bez výjimky to jede podle šablony sex - drogy - rokenrol, raketový vzestup, rozhádání se, pád a hledání nové cesty. Tohle dílko se od toho liší jen hrdinou příběhu. Tím je bedňák Peter Hince, co s kapelou Queen strávil každou minutu mezi lety 1975-1985. Zejména v první polovině to funguje jako jakýsi alternativní cestopis po evropských a amerických velkoměstech 70. let a je to zábavné, hodně také díky skvělé dramaturgii audioknihy. Člověk si u toho uvědomí, kam jsme se od té doby posunuli - viz. pouze poslední dvě řady v letadle byly jako nekuřácké a letušky šlukovaly spolu s cestujícími. V jiných věcech jsme se naopak neposunuli - viz. postupná sílící komercionalizace šoubyznysu a tlak na umělce, což byl i jeden z důvodů autorova odchodu od kapely, kromě toho, že už ho unavil sex, drogy a rokenrol na nekonečných koncertních turné a řekl si, že by mohl dělat něco užitečnějšího. Nejde o zralé prozření, k tomuto rozhodnutí dospěl ve třiceti. Ačkoli druhá polovina už trochu ztrácí drajv a opakuje se, je tenhle queenopis naruby zábavné čtení, takže díky za něj.