Pygmalion

Ááááooooúúúú! Tato dramatická jednohubka je pro mě neskutečně čtivá a bez váhání ji řadím mezi nejlepší dramata, která jsem kdy četl. Autor dokáže na malém prostoru rozehrát zábavný příběh plný emocí, střetů i místy ostrého humoru. Postava Lizy Doolitlové patří k nejsympatičtějším hrdinkám dramatu vůbec. Její vývoj z prosťoučké květinářky v seběvedomou, přijemně vzpurnou a prostořekou ženu, která si je plně vědoma své vlastní hodnoty, je vykreslen přesvědčivě a zábavně. Závěrečný dialog, v němž Líza slovně i lidsky pokoří neskutečně arogantního a únavného profesora Higginse, považuji za nejtriumfálnější moment celé hry. Právě Higginsova naprostá lhostejnost k Líziné transformaci během experimentu ve mně vyvolala největší rozhořčení. Právě tento kontrast mezi jeho chladnou racionalitou a Lízou vybojovanou lidskou důstojností dodává dílu přidanou hodnotu. Výsledkem je nadčasové drama, které baví, provokuje. Pokud má literatura zlobit i těšit zároveň, pak je tohle přesně ten případ.

Odpolední jednohubka. V audioverzi vynikne Lízy přerod i Henryho hulvátství.