Putá temnoty

'Slovíčko čokoľvek bolo tým najnebezpečnejším slovom, aké existovalo.' Prinášajú 'Putá temnoty' niečo nové? Nie. Sú 'Putá temnoty' predvídateľné? Áno. Ale mne to vôbec nevadí, pretože som si 'Putá temnoty' užila na maximum. Pripomenulo mi to totiž dobu, ktorú mám najradšej! Dobu, kedy frčala Twilight sága, Noční lovci a padlí anjeli ;) A New Orleans tiež zbožňujem. PS: Autorka by mala ešte chvíľu pobudnúť vo fantasy svete, to jej ide ;) 'Cesty osudu sú nevyspytateľné, nezabúdaj na to. Nie vždy potrebujeme to, čo chceme. Niekedy dostaneme to, čo nechceme, ale zároveň potrebujeme.'

Do děje jsem se propadla doslova ve vteřině, jen co jsem otevřela čtečku. Autorka se s ničím nepáře, žádné zdlouhavé úvody, žádné přešlapování okolo. Prostě vás popadne za ruku a okamžitě hodí doprostřed dění tak, že ani nestihnete mrknout. A i když je to romantasy, vše se odehrává v současnosti, což bylo nečekaně osvěžující. Fantasy složka si chvilku počká…..aby vás pak naprosto odzbrojila. Země mrtvých, kam se hrdinové vydají hledat to, co má zůstat navždy ztracené, je temná, děsivá, magická a skvěle vystavěná. Mina, čarodějnice s levandulovýma očima, touží najít svůj coven, bezpečné místo, kde by mohla být konečně přijatá. Jenže aby se tam dostala, musí splnit úkol, který by zlomil kdekoho. Přesto pořád zůstává lidská, empatická a dobrá. Paradoxně právě proto, že sama v sobě magii necítí. A tenhle kontrast z ní dělá hrdinku, které fandíte od první stránky. A pak je tu Rhain. Démon. Žoldák. Lovec upírů i čarodějnic. Nebezpečně přitažlivý, smrtící a absolutně nepředvídatelný. Když si myslí, že je jeho mise u konce a chce se vrátit zpátky domů, ucítí vanilku a jasmín…..a v tu chvíli je ztracený. Protože právě ucítil svůj osud a před ním neutíkají ani démoni. Chemie mezi nima útočila ze všech stran. Nešlo ji přehlédnout, nešlo se jí bránit i když to oba ze začátku zkoušeli. Marně. A spice scény úžasně napsané, smyslné, chutně dávkované…..prostě přesně takové, jaké chcete v romantasy mít. Zemi mrtvých autorka popsala tak živě, že jsem měla pocit, že tam jsem s nimi. A zároveň jsem tiše děkovala, že tam nejsem doopravdy, protože některé příšery bych naživo potkat fakt nechtěla. A slovenština? Ani trošku mi nevadila. Ten jazyk je nádherný a některá slova se mi ve slovenštině dokonce líbila víc než v češtině. Jasně, pár výrazů jsem si musela vygooglit, ale bylo toho opravdu minimum. Tohle je druhá kniha od autorky, kterou jsem četla, a opět plný počet. Teď už jen přemýšlím, jestli jí víc sluší fantasy, nebo romantika, ale upřímně? Klidně ať střídá oboje, protože jí to jde skvěle. A já se už nemůžu dočkat dalších příběhů.