Půl duše

Krásná historická, až ne tak fantasy kniha z dickinsovské éry sirotčinců. O zneužívání a kšeftování s dětmi a době, kdy žena nebyla ničím, než věnem. Četla se moc dobře a těším se na pokračování a doporučuji. Z doslovu autorky: Moře vyplavilo na břeh obrovské množství ryb. Ryby sebou plácaly a lapaly po dechu. Malá holčička chodila sem a tam po pláži, sbírala ryby a házela je zpátky do oceánu. Nějaký náhodný přihlížející se tomu divil, a pak se rozhodl, že si s ní promluví. „Proč házíš ty ryby zpátky do moře?“ zeptal se dívky. „Vždyť je to jedno, v moři jich je spousta! Není možné, abys všechny zachránila!“ Holčička se na něj zamračila a pomohla rybě, kterou právě držela v ruce. „Téhle rybě to jedno není,“ řekla mu. Často propadám zoufalství z toho, jak nesmyslně zlí dokážou ostatní lidé být. I když věříme, že jsme se ponaučili z historie, jako společnost stále dokola opakujeme stejné chyby. Na pláži je spousta ryb, které budou vděčné za trochu laskavosti...

Tohle bylo boží! Je to milé a vtipné. Čte se to samo. Připomíná to Kouzla rodu Thornů, což je samo o sobě dobrý důvod ke čtení. Nabručený a neotesaný Lord Čaroděj a emocemi nesvazovaná slečna Dora s polovinou duše. Nádech viktoriánské Anglie a drobné fantasy prvky tak nějak prostě fungují dohromady. Rozhodně doporučuju.