Půjčené kopce

Půjčené kopce Scotta Prestona jsou drsným a tísnivým portrétem života v Cumbrii zasažené epidemií slintavky a kulhavky. Dva farmáři, kteří přišli o všechno, se snaží znovu postavit na nohy – a postupně se zaplétají do osudových chyb. Kniha se rozvíjí pomalu, ale s působivou atmosférou sychravé, nevlídné krajiny, která dýchá na každé stránce. Preston mistrně vystihl beznaděj i houževnatost lidí, kteří se odmítají vzdát. Syrové, ponuré, melancholické a hluboce lidské čtení, které sice není pro každého, ale kdo vydrží, bude odměněn silným zážitkem, který dlouho nevyprchá.

Americký western je žánr, který mám v oblibě především díky hře Bang a několika filmům, které jsem v minulosti viděla. Ale když se nad tím zamyslím, vlastně si nevzpomínám, že bych někdy četla knihu z tohoto prostředí. Proto mě anotace Půjčených kopců zaujala natolik, že jsem si řekla: tak a teď je ten správný čas to napravit. Do čtení jsem se pustila s velkou zvědavostí a musím říct, že román jsem přečetla poměrně rychle. Co se rozhodně musí Scottu Prestonovi nechat, je jeho styl psaní. Píše čtivě, svižně a dokáže vykreslit atmosféru tak, že máte pocit, jako byste se ocitli přímo uprostřed prašné cesty na Divokém západě. To mě opravdu bavilo a udržovalo v napětí. Co už mě ale tolik nenadchlo, byl samotný příběh. Ačkoliv jsem otáčela stránku za stránkou, pořád jsem měla pocit, že mi něco uniká. Nedokázala jsem se do děje ponořit tak, jak bych si přála, a příběh mě bohužel minul jako celek. Bylo tam pár zajímavých momentů, ale žádný z nich se mi nedostal vyloženě pod kůži. Celkově tedy nejsem z knihy úplně nadšená. Myšlenka je určitě zajímavá a potenciál v ní je, jen to pro mě zkrátka nevyznělo tak, jak jsem doufala. Pokud ale autorovi vyjdou další knihy, rozhodně nad ním nelámu hůl, šanci mu dám znovu. Půjčené kopce mě sice nezaujaly tak, jak jsem čekala, ale třeba příště mě Scott Preston dokáže strhnout víc.