Kniha prezentuje zabíjení s lidstvem spjaté obecně a následně referuje o zabíjení řadami vojenských jednotek. Autor tedy poukazuje na, v naší republice, značně tabuizované téma. Musím vyzdvihnout profesionalitu a objektivitu, kterými danou látku přibližuje. Jedná se samozřejmě o logický krok, neboť je publikace určena i odborníkům. Text obsahuje taktéž odkazy a citace z řad jiných výzkumů, či poznatků i nepřeberné množství odborných termínů. Na druhou stranu jsou autorovy myšlenky předávány polopaticky a určité pasáže bych si i dovolil nazvat čtivými (vzhledem k tématu). Velmi důležitý mi přišel poznatek, že nastavení vojáka určuje od počátku výchova. Dále pak slovní spojení válečné self, u něhož autor přibližuje schizofrenní rozdělení vojákovy osobnosti na dvě. První předválečnou, upozaděnou při válečném konfliktu, a druhou vytvořenou právě během boje a zejména po prvním zabití, která ovšem pomáhá zvládat stresové a bojové situace. Voják díky tomuto fenoménu efektivně a pohotově reaguje při nasazení. Vyústěním je, že čím více jsou tyto dvě osobnosti od sebe vzdálené a rozdílné, tím náročnější bude pro vojáka návrat do běžného života. Osobně k cenným poznatkům z této knihy přistupují s respektem a snažím se i objektivně, ačkoliv některé uvedené rozhovory s veterány pro mne byly… náročné.

Dana znám z dob, kdy jsem sám sloužil - což nemá vliv na hodnocení knihy - a už tehdy byl zapáleným odborníkem a často jsme si povídali např. o prožitcích vojáků ve Vietnamu, protože už v té době se znal osobně s několika veterány a celkově měl o téhle problematice velký přehled. Jeho přednášky na útvaru vždycky stály za to. Nemám psych. vzdělání, ale i tak pro mě kniha byla plně srozumitelná a travitelná. Jednoznačně parádní počin na hodně zajímavé, byť ponuré téma.