Kniha Psychická útočiště se stala jakýmsi „bestselerem“ psychoanalytické literatury a byla přeložena do řady jazyků. Text dokázal přinést nejen nový pohled na teorii a techniku psychoanalytické práce, ale především pochopení pro obtíže, jež zažívají v terapiích pacienti, kteří se spolu se svými terapeuty vydávají na obtížnou cestu k psychické změně. Koncepty obsažené v knize se již staly nedílnou součástí psychoanalytické teorie, která odráží současnou klinickou praxi – práci s lidmi se závažnějšími osobnostními problémy (hraniční organizace osobnosti, narcistní poruchy, as if osobnosti). Terapeut se tu potkává s projekcemi hlubokých raných, často velmi destruktivních aspektů pacienta a musí zvládat velkou míru úzkosti, protipřenosových zmatků a odehrání. V textu je uvedena i řada klinických ukázek. Steiner navazuje na práci svých učitelů a kolegů: Herberta Rosenfelda, Wilfreda Biona, Hanny Segalové a Betty Josephové.