Je pěkné vědět, že neshody mezi lidmi se dají vzít i za jiný konec. Že láska může překonat víc, než si myslíme. Že i Obamovi řeší ale úplně stejné trable jako my. Je tam spousta milého, to ano. Akorát když už je všeho toho osudového a všeobjímajícího (fakt se to dalo smrsknout) plyše moc, moje pravá nátura vystrčí růžky – takže: Tápu, jestli tuhle knížku doopravdy psala ženská nebo chlap. Máme tu totiž a) rady jako od chlapa typu „Neříkej nic (nikdy), pokud to zrovna není chvála na manžela“ nebo "nemysli na sebe (opět, nikdy) a budeš mít hezký vztah", b) ale i dámskou klasiku „Nadechni se do bříška a hezky v klidu řekni: Miláčku, vím, že tě trápí, že Sparta prohrála, ale když mi před kamarády nadáváš do ****** *****, zraňuje to mé city. Co si o tom promluvit?“ Ať kniha radí cokoli, tohle si přece soudný člověk nemůže ani pomyslet bez sarkasmu, natož to v reálu vyslovit, sorry jako. A když už si myslíte, že vás tu už nic nepřekvapí, tak… wabi-sabi sex, lidi.

Kniha jako milion dalších na rádoby šťastný život.Knihu jsem dočetla ale nic mi nedala a nějak zvlášť nebavila.