Prodloužená sonáta života Boženy Němcové

Na tento román jsem se hodně těšila. Přečíst si a dovědět se víc o naší oblíbené spisovatelce, chvíli se vrátit v čase a vnímat dobu a čas jejího života. A myslím, že se mi to docela podařilo. Vím, že autorka prodloužila v knize život Němcové o sedm let, ale nevadilo mi to. I když jsem si to uvědomovala, nerušilo mě to při čtení a ani jsem to nevnímala. Vzpomínky Němcové na její mládí, na manželství s Josefem, na tu každodenní bídu a hlad, na její přátelství s Nerudou, s Karolínou Světlou a mnoha dalšími hrdiny její doby. Pak jsou tu její čtyři děti, Hynek nejvíc talentovaný, bohužel zemřel mladý... Kniha mě vtáhla, nasála jsem její atmosféru, poznala moji milovanou Boženu Němcovou.

Připadl na mě nelehký úkol napsat první recenzi k této knize. Předně je třeba říci, že se nejedná o klasickou biografii Boženy Němcové, ale v podstatě jde o retrospektivně pojatý příběh, v němž sama Němcová vzpomíná na svůj život. Navíc je celé vyprávění pojato poněkud netradičně, a to tak, že autorka dopřála Němcové 7 let života navíc (příběh končí rokem 1869, tedy 7 let po její oficiální smrti v roce 1862). To mě na knize dlouho zaráželo a upřímně řečeno jsem si nejprve myslela, že je to nějaká chronologická chyba autorky:-) Přitom vlastní název knihy hovoří za vše. Ale zpět k vlastnímu příběhu. Pro ty, kdo nemají rádi popisnost a rozvláčnost u knih, to asi nebude úplně ta pravá volba. Kdo ale zbožňuje 19. století, dobu překypující kulturním a společenským děním, se všemi těmi figurkami nejrůznějších druhů a charakterů - básníků, malířů, vědců, mecenášů, mužů i význačných žen, ten si v ní jistě přijde na své. Já osobně byla do knihy vtažena na 100%. Možná mi úplně nesedl autorčin záměr s prodloužením života Němcové, ale jinak nemám sebemenší výtku. Myslím, že se Strnadové podařilo naprosto bravurně vystihnout rozpoložení životem zkoušené, nešťastné Boženy na pozadí doby, v níž žila.