Proč spíme

"Vědci objevili nový revoluční způsob léčby zajišťující dlouhověkost. Posiluje paměť a povzbuzuje kreativitu. Budete díky němu vypadat atraktivněji. Pomůže vám udržet si štíhlou linii a nebudete mít neovladatelné chutě na jídlo. Bude vás chránit před rakovinou a demencí. Zahání nachlazení a chřipku. Snižuje riziko srdečního infarktu a mrtvice, o diabetu nemluvě. Díky této léčbě se budete cítit spokojenější, méně sklíčení a úzkostliví. Máte o ni zájem?" Miluji, když odbornou publikaci napíše člověk, ze kterého sálá nadšení pro svůj obor. Několik knih od pobobných nadšenců jsem už četla a vždycky je to tak, že svoje zapálení pro věc dokáží přenést na čtenáře. A nejinak je tomu i u pana Walkera, který ze všech možných stran a úhlů zkoumá spánek. Některé věci jsou notoricky známé, jiné možná čtenáře překvapí, ale vždy je popsáno jasně, srozumitelně a čtivě. Velké doporučení pro všechny, kteří se o spánku chtějí dozvědět maximum.

Než jsem si přečetla tuto knihu, myslela jsem si, že o důležitosti spánku toho vím poměrně dost, stejně tak o důsledcích nedostatečného spánku, z nichž některé jsem si bohužel vyzkoušela na vlastní kůži. I to my bylo známo, že chronotypy, jimž se tradičně říká "skřivan" a "sova" si nevybíráme, ale máme je uloženy v naší DNA, stejně jako barvu očí, to, zda budeme praváci či leváci a mnoho dalších věcí. Knížka však přináší mnohem více informací, než jaké najdete v běžné literatuře o zdravém životním stylu nebo jaké se dozvíte z doporučení lékařů. A tyto informace jsou více než znepokojivé. Dost věcí jsem tušila – a knížka mi je potvrdila. Nemohou výrazné potíže s pamětí a schopností učit se u mladých lidí souviset s nedostatkem spánku? Nejenže mohou – souvisí s ním zcela jistě. A nemusí jít ani o příliš výrazné omezení spánku. A je toho mnohem víc, co mi najednou začalo do sebe zapadat jako dílky skládačky a dávat smysl po přečtení této knihy. Rozhodně ji doporučuji nejen každému, kdo chce zůstat zdravý, anebo již trpí určitými zdravotními problémy, byť by to byla "jen" zapomnětlivost nebo únava. Pro vedoucí pracovníky, zákonodárce či lékařská zařízení by mělo jít podle mého názoru o povinnou četbu. Třeba by pak vedení nesvolávalo porady na devátou hodinu ráno do Prahy, tj. na dobu, kdy běžně docházejí do práce pražští kolegové, když ví, že z odloučených pracovišť musí lidé vyrazit již po šesté ráno a vstávat tím pádem v pět nebo dříve, takže poradu buď prospí, anebo se budou nacházet ve stavu blízkém spánku. Není pak divu, že nikdo nemá zájem diskutovat a všichni jen vyhlížejí pauzu na kafe :-). Rada "jdi spát dříve" se dá opravdu těžko aplikovat u sov (vím, o čem mluvím - než jít spát v deset a dvě hodiny se převalovat a nemoct usnout, můžu jít rovnou spát o půlnoci), je to to samé, jako chtít po skřivanovi, aby vydržel pracovat do půlnoci (zajímavé je, že pro skřivany a jejich ospalost obvykle pochopení máme, ale šéfové z řad skřivanů bývají nekompromisní a sovy považují za lenochy). Samozřejmě, někde to jinak nejde než začít v práci brzy ráno. Ale někde by stačilo jen rozhodnutí dělat to jinak. Každopádně informace, že spánek není promarněný čas, že je tomu přesně naopak, by měla být vyučována na všech typech škol. Někomu může připadat autorův důraz na spánek připadat přehnaný. Samozřejmě každý organismus je jiný a s nedostatkem spánku se bude jinak vyrovnávat. Ale věřím tomu, že pokud jsme v dlouhodobé spánkové deprivaci, již si ani nepamatujeme jaké to je, spát pravidelně 8 hodin denně. Zkrátka si svého nepříznivého stavu nemusíme být vědomi. Další věc, že na mnohé pochody v těle má vliv mnoho dalších faktorů, je také pravda, ovšem leckdy ty faktory úzce souvisí se spánkem či ne-spánkem. Třeba nepříznivý vliv nadužívání elektronických zařízení souvisí i s tím, že se obíráme i o čas, který bychom mohli svobodně strávit spaním.

Než jsem si přečetla tuto knihu, myslela jsem si, že o důležitosti spánku toho vím poměrně dost, stejně tak o důsledcích nedostatečného spánku, z nichž některé jsem si bohužel vyzkoušela na vlastní kůži. I to my bylo známo, že chronotypy, jimž se tradičně říká "skřivan" a "sova" si nevybíráme, ale máme je uloženy v naší DNA, stejně jako barvu očí, to, zda budeme praváci či leváci a mnoho dalších věcí. Knížka však přináší mnohem více informací, než jaké najdete v běžné literatuře o zdravém životním stylu nebo jaké se dozvíte z doporučení lékařů. A tyto informace jsou více než znepokojivé. Dost věcí jsem tušila – a knížka mi je potvrdila. Nemohou výrazné potíže s pamětí a schopností učit se u mladých lidí souviset s nedostatkem spánku? Nejenže mohou – souvisí s ním zcela jistě. A nemusí jít ani o příliš výrazné omezení spánku. A je toho mnohem víc, co mi najednou začalo do sebe zapadat jako dílky skládačky a dávat smysl po přečtení této knihy. Rozhodně ji doporučuji nejen každému, kdo chce zůstat zdravý, anebo již trpí určitými zdravotními problémy, byť by to byla "jen" zapomnětlivost nebo únava. Pro vedoucí pracovníky, zákonodárce či lékařská zařízení by mělo jít podle mého názoru o povinnou četbu. Třeba by pak vedení nesvolávalo porady na devátou hodinu ráno do Prahy, tj. na dobu, kdy běžně docházejí do práce pražští kolegové, když ví, že z odloučených pracovišť musí lidé vyrazit již po šesté ráno a vstávat tím pádem v pět nebo dříve, takže poradu buď prospí, anebo se budou nacházet ve stavu blízkém spánku. Není pak divu, že nikdo nemá zájem diskutovat a všichni jen vyhlížejí pauzu na kafe :-). Rada "jdi spát dříve" se dá opravdu těžko aplikovat u sov (vím, o čem mluvím - než jít spát v deset a dvě hodiny se převalovat a nemoct usnout, můžu jít rovnou spát o půlnoci), je to to samé, jako chtít po skřivanovi, aby vydržel pracovat do půlnoci (zajímavé je, že pro skřivany a jejich ospalost obvykle pochopení máme, ale šéfové z řad skřivanů bývají nekompromisní a sovy považují za lenochy). Samozřejmě, někde to jinak nejde než začít v práci brzy ráno. Ale někde by stačilo jen rozhodnutí dělat to jinak. Každopádně informace, že spánek není promarněný čas, že je tomu přesně naopak, by měla být vyučována na všech typech škol. Někomu může připadat autorův důraz na spánek připadat přehnaný. Samozřejmě každý organismus je jiný a s nedostatkem spánku se bude jinak vyrovnávat. Ale věřím tomu, že pokud jsme v dlouhodobé spánkové deprivaci, již si ani nepamatujeme jaké to je, spát pravidelně 8 hodin denně. Zkrátka si svého nepříznivého stavu nemusíme být vědomi. Další věc, že na mnohé pochody v těle má vliv mnoho dalších faktorů, je také pravda, ovšem leckdy ty faktory úzce souvisí se spánkem či ne-spánkem. Třeba nepříznivý vliv nadužívání elektronických zařízení souvisí i s tím, že se obíráme i o čas, který bychom mohli svobodně strávit spaním.