Přízraky v Benátkách

Není to sice tak dokonalé, jako některé jiné knihy od Agathy, ale pořád je to poměrně záživné čtení o slušně zamotaném a poměrně nehezkém případu, který bohužel vyústí v úmrtí dětí.

Na knize už je poznat, že je psána později a v sérii se řadí až někam úplně dozadu ohledně data vydání. Atmosféra šedesátých let se k Poirotovi už moc nehodí, protože jeho aristokratické návyky už vyšly z módy a leckdy tu působí nechtěně směšně (zejména jeho anabáze s botami) a už se zdá, že nemá tu energii, kterou měl v dřívějších dílech. I samotný případ není až tak působivý, ano, oběťmi jsou děti, což je na jednu stranu překvapivé a příjemné osvěžení, na tu druhou z toho ale nic moc neplyne a jejich rodiče to de facto přijímají se zvláštní "pokorou" a jako by se jich to psychicky moc nedotkne. Což ale asi nikoho moc nepřekvapí, protože Christie málokdy přišla s hluboce psychologicky propracovanou postavou. Samotná zápletka je vystavena více než slušně, a i když někdy je usvědčení hodně přitažené za vlasy (MINISPOILER rozbitá váza, která někoho poleje stejně jako kbelík) a chování postav jde na ruku Poirotovi, pořád jde o solidní oddechovku, u níž opět autorka odklání stopy a většinu čtenářů nenechá odhalit vraha o moc dřív, než potřebuje, jen je zkrátka vidět, že do období hippies už se určité postavy ve stejné podobě nehodí, pokud z toho nemá být komická zápletka. 70 % (PS: Vydat knihu pod filmovým názvem dává smysl, v tomto případě bych to ale zvážil a film zmínil spíše malým písmem, protože příběh opravdu s Benátkami nemá společného absolutně nic.)