Přízrak

Tak tohle bylo něco. Od začátku mě kniha vtáhla a nepustila. Cítila jsem napětí, mrazení a zároveň obrovské nadšení, protože jsem věděla, že čtu něco fakt dobrého. Styl psaní je syrový, sebevědomý a bez zbytečné omáčky. Autor si nebral servítky a některé scény jsou popsány opravdu detailně – a přesně to tomu dává tu správnou intenzitu. Žádné uhýbání, žádné zjemňování. Oproti tomu, co jsem od autora četla dřív, je tohle úplně jiný level. Temnější, odvážnější, silnější.

Citace: „Protože víš, že jsme jen invazivní druh hmyzu, který podstatu postrádá.” Recenze: Tohle bylo nepříjemné. A myslím to jako pochvalu. Hned od začátku je jasné, že se tu nebude chodit po špičkách. Některé pasáže jsou tak syrové, až jsem si říkala, jestli to ještě chci číst před spaním (nechtěla, ale stejně jsem četla dál). Bavilo mě, že jsem dlouho netušila, kam to celé směřuje. Neměla jsem pevnou půdu pod nohama a to mám u thrillerů ráda. Jakmile si začnu být moc jistá, ztrácím zájem. Tady jsem si jistá nebyla skoro ničím. Pohled Přízraku je na celé knize to nejsilnější. Je zneklidňující, místy až nechutně živý. Člověk si u toho uvědomí, že zlo není jen čin, ale i způsob přemýšlení. A to je na tom to děsivé. Co mi trochu chybělo, bylo větší prohloubení postav. Ne snad že by byly ploché, ale chtěla jsem se do nich dostat víc. Mít důvod, proč mi na nich záleží. Je znát, že se autor posunul. Styl působí jistěji a nebojí se jít až na hranu. Některé detaily byly tak konkrétní, že jsem si musela dát krátký oddych. A ten zvrat? Myslela jsem si, že jsem blízko…ale omyl. Na 118 stran je toho překvapivě hodně. Hutné, temné, nepříjemné. Jako když otevřete dveře do sklepa a zjistíte, že tam někdo celou dobu byl. Není to kniha pro každého. Brutalita tu není jen kulisa. A jo. Další díl si přečtu. A doufám že hodně brzo!