Případ Pegasus

Docela jsem se na knihu těšil, ale nakonec to byl jen takový průměrný čtenářský zážitek. Šifře mista Leonarda se Případ Pegasus zdaleka nevyrovná. Obsahem se titul blíží například knihám Vandenberga (Osmý hřích, Akta Gogata atd.). Loomisův hrdina má tak jedinečné schopnosti, že všemi problémy a peripetiemi proplouvá témeř jako Superman, přitom je popsán jen povrchně, příběh tím pádem utápí. Ke knize ani k hlavní postavě jsem si nevytvořil žádný vztah, škoda.

Pro mě zbytečná ztráta času věnovaného četbě této knihy. Knih s tématikou templářů jsem už několik přečetl, ale tuto považuji za vyloženou slabotu. O templářích jsem se nedozvěděl nic nového, děj příběhu také žádný zázrak a nevyvedený závěr to dorazil. A poučení pro mě? Knihám tohoto autora se zatím (a možná i trvale) vyhnu.

Povedený konspirační thriller, jehož kladem je především ústřední motiv zdánlivě obyčejného muže, který se dostane do soukolí intrik organizace mocnější než Spectre. A dá jí pustit žilou. Gregg Loomis naštěstí nepatří k sortě wikipedických autorů, jež své postavy nechávají odhalovat záhady historie pomocí internetu. V jeho režii si musejí pěkně ušpinit ruce a namáhat hlavu, aby se dostaly k tomu, co potřebují. Díky vší té lopotě se však nějak vytratila nadsázka, kterou u podobných románů považuji za nezbytnou. Spiklenecké teorie jsou fajn, ale nechtějte po mně, abych je bral vážně. O to víc, když se pracuje s obehranými motivy a nepřekračují se vyšlapané stezky. Za skvělý nápad však považuji výběr hrdiny. Jeho nejasná minulost v Agentuře (modří už vědí), mu dává do vínku kontakty se skutečně zajímavými lidmi, stejně jako pohotové reakce na bezprostřední nebezpečí. K nejlepším scénám tak patří ty závěrečné, kdy si tři agenti ze staré školy dávají ke svačině sektu staromódních vykuků.