Čteno na střídačku s knihou P.Braunové Evička lhářka, žhářka, a možná právě tohle těsné sousedství mi knížku Přece to nevzdáš představilo jako knihu, kterou bych klidně devítileté čtenářce nabídla - a potom bych si s ní o přečteném ráda povídala. Přes všechny nehezké (ale bohužel reálné) situace mi připadá velmi statečná, dá-li se to o knize vůbec napsat, a úžasně nadějeplná. Ilustrace Ivony Knechtlové jsou velmi vydařené - jakoby dětské. Jelikož jsem během několika posledních let byla v dětských nemocnicích poměrně častým hostem, moc se mi líbil nejen obrázkový, také slovní popis jejich výzdoby. Obecně Klárčina fantazie byla obdivuhodná a její "převod" do textu a ilustrací mi vyloženě lahodil. (Hned na s.8 se sice do textu vloudila chyba, která by v diktátu byla označena jako hrubá, ale tohle ojedinělé klopýtnutí lze snadno prominout.) Takže já tuhle knížku budu našim třeťačkám ráda nabízet a doporučovat. A věřím, že si na ni troufnou i někteří empatičtí kluci, vždyť Klárka s Aničkou mají v nemocnici i kamaráda Martina!

Neuvěřitelně krásná kniha. Četla jsem ji sice tento rok, ale už si moc nepamatuji, o čem to bylo. Určitě doporučuji.