Přeběhlík

Na podzim roku 2026 se na sociálních sítích začalo plakat po nedostatku nové české fantasy a hle, objevil se Ondřej Šmejkal se svojí prvotinou Přeběhlík a rázem není nač si stěžovat. Tichý, nemluvný bojovník, skvělý šermíř, pevné morální zásady a ušlechtilé srdce, k tomu tajemný původ a neznámá cesta - a máme hrdinu, nabízí se dodat bez bázně a hany, jemuž osud staví do cesty různé překážky, které on překonává či obchází, aby si svůj život řídil sám nezávisle na potřebách mocných. Mnohaleté zkušenosti mu ale přinesly poznání, že každé rozhodnutí s sebou nese riziko, že prostě nepřinese očekávané zlepšení životních podmínek, že naopak může zvýšit nebezpečí a nakonec může znamenat i smrt. Když se proto rozhodne opět změnit stranu, tuší, že to nebude zadarmo. Hlavní hrdina, Renton z Vigny na Salbě, je muž bez zázemí, rodiny, minulosti, s vojenskými zkušenostmi, odvahou a velkou vytrvalostí. Nezměrnou vytrvalostí. Moje astmatické plíce po 50 metrech běhu naříkají, po sto přestávají fungovat, Renton uběhne s nákladem desítky kilometrů, je-li to potřeba. A je-li tím nákladem princezna, která může ukončit dlouhotrvající válku, neváhá. Celá kniha je návratem k tomu, čemu se v Čechách říká "klasická fantasy", snad se autor neurazí, když dodám, žambovského typu. Žádní létající draci, víly či skřeti, ale svět, jehož je magie pevnou součástí a zároveň je dostatečně mocná a tajemná, aby ji ovládal jen někdo. Svět, v němž obyčejní lidé dělají svoji práci, a proto jsou tu udatní bojovníci, aby je chránili a současně si přitom plnili i své sny či utíkali před svými vnitřními démony. Za/před čím utíká Renton zatím nevíme, musíme si počkat na pokračování, už teď je ale jasné, že kromě jiného hledá i konkrétní ženu, a také že jeho život už bude navždy spjat s dvorem, na kterém se stal rytířem Rentonem. Na další díl se těším, Ondřej pracuje s jazykem úsporně, ale funkčně, slova do sebe zapadají, obsah není sentimentální, bojové scény jsou uvěřitelné. Muži si zavzpomínají na svoje bojové zkušenosti či vojenský výcvik, ženy budou obdivovat Rentonovu pohotovost a oddanost.

Válka se nikdy nemění, proto potřebujeme hrdinskou fantasy O autorovi Přeběhlíka toho víme ještě míň než o historii hrdiny jeho prvotiny. Kterým je Renton, žoldák a válečný veterán, který se řídí jedinou filozofií, přežít. Ostatně, ta mu spolu s šermířským uměním zachránila mnohokrát život. Teď ovšem potkal někoho, kdo v něm dokázal probudit hrdinu bez bázně a hany, bojovníka, který je ochoten obětovat život za ideu. Ne že by byl Renton ve své podstatě přizdisráč, to rozhodně ne, jen mu doposud nijak nezáleželo na tom, za který tým právě bojuje, nebo na které straně bitevního pole stojí. Tím je přes dvacet let trvající válka mezi pohrobky kdysi jednotného království Menerem a Manavgetem. Celý ten konflikt můžeme přirovnat k tomu, jak by to asi nejspíš vypadalo, kdyby se po rozpadu Československa rozhodli Češi a Slováci že bude nejlepší místo budování státu rozpoutat bratrovražednou válku o Moravu. Blbost, že? Ale války se vedou z mnohem malichernějších důvodů. Každopádně, tahle konkrétní válka mezi těmito konkrétními královstvími, trvá přes dvacet let a většině z těch, kdo v ní umírají a krvácí, je jedno, co bylo důvodem, pro její rozpoutání. To nakonec může být ukradené i čtenáři, byť se z kusých informací které autor v příběhu sem tam umístil, o důvodech tohoto konfliktu dozví. Ale víc než válka je pro hrdinskou fantasy důležitější hrdina. Jak už jsem psal výše. Renton je válečný veterán, zkušený šermíř a člověk, který má výjimečný cit pro to jak přežít a přitom neporušit svůj soukromý morální kodex. To je velice důležité, neboť ho to záhy dostane do velkých potíží. Ale pěkně popořádku. První třetina románu sleduje Rentonův výcvik a první bojové zářezy ve Venerské armádě. Tahle část příběhu docela dost připomíná seriál Bratrstvo neohrožených, akorát zasazené do období třicetileté války nebo pozdního středověku. Autor v nás v ní seznamuje s tím, jak to chodí ve Venerské armádě a trochu (především v řídkých flasbacích) s Rentonovou minulostí. Těch je ovšem tak málo a jsou natolik vágní, že musí být čtenář nebývale tolerantní, aby byl schopen akceptovat následnou radikální změnu hrdinovy životní filozofie. K té dojde zhruba v druhé třetině knihy, kdy se Renton rozhodne spojit svůj osud s princeznou nepřátelského království. Možná se v něm hnulo svědomí, možná ho k tomu vedlo něco jiného. Ale ta nejistota jeho činu ubírá na věrohodnosti. Teď ovšem začíná hon, v němž jsou Renton a jeho společnice lovnou zvěří. V této části knihy sledujeme hrdiny, kteří putují z bodu A přes vrchol trojúhelníku B do bodu C. Tady se vytváří vztah mezi Rentonem a jeho chráněnkou. Zároveň se právě tady z naivní dívky stává budoucí královna. V třetí části knihy sledujeme finální bitvu. I zde jde o klasický a milionkrát provařený obraz města či hradu bráněného hrstkou ke všemu odhodlaných hrdinů. I zde je nepřátel mnoho, i zde dojde na zákeřné útoky a podlé zrady a vše končí hořkosladkým finále a náznakem věcí budoucích. Mohlo by se zdát, že hrdinská fantasy už nemá co nabídnout. Stokrát provařený příběhový oblouk Přeběhlíka to jasně potvrzuje, a přesto se k tomuto subžánru fantastiky vracíme, nejenom mi stárnoucí bílí muži, ale objevují ho i mladí čtenáři, a světe div se, i čtenářky. Proč? Protože svět potřebuje hrdiny a hrdinské příběhy, a v dnešní době, která všechno relativizuje o to víc. Přeběhlík do žánru hrdinské fantasy nepřináší nic moc nového, dokonce trpí několika jen horko těžko odpustitelnými neduhy, mezi něž patří nevěrohodná hrdinova motivace nebo spíš její absence, černobílí záporáci zredukovaní na pouhé stroje na zabíjení a tak dál. Velkým plusem jsou naopak precizně popsané a na výsost uvěřitelné souboje, postupné budování vztahu mezi Rentonem a princeznou a celkový oldschool hrdinský feeeling. Velkou předností jsou postavy, se kterými budete soucítit a nebudou vám ukradené a především příběh, příběh o tom, že naděje umírá poslední. Jak říká kapitán Aubrey ve filmu Master and Commmander: Odvrácená strana světa. „Surprise není zastaralá. Má svoje mouchy, má své slabiny, ale rozhodně to není špatná loď. To samé lze říct nejen o hrdinské fantasy, ale také o Přeběhlíkovi. Má svoje mouchy, není dokonalý, ale je to zatraceně dobrá hrdinská fantasy.