Pravidla zabíjení

mě se líbil víc první díl. tady je dlouhé napínání, předehra ke střetnutí, o kterém víte, že dojít musí. ale pak boj samotný je fik fik ratata a je to pryč. nějak mám dojem, že Reacher by to zvládnul líp a Child by to víc rozepsal.

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Mystery Press První díl (Krvavé řemeslo) mi dal přesně to, co jsem očekávala a naprosto mě nadchl, takže jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít ani pokračování. Pravidla zabíjení je druhý díl thrillerové série, u které mě to tak trochu svádí poznamenat, že je to „pravé chlapské počteníčko“, protože autor se s tím „nemaže“, je to tu samá akce a rozhodně tu nejsou žádné romantické okamžiky pro jemné duše. Takže se připravte na pekelnou jízdu plnou leváren, krve, grázlů a samozřejmě na Levona, který kvůli dceři neváhá jít přes mrtvoly. Příběh je opět krátký, svižný a jedna akce střídá druhou. Dovolím si upozornit na poměrně velké množství postav, avšak u většiny ani není třeba si je dlouhodobě pamatovat... :) Autor zde docela přitvrdil, a tak je tento díl temnější, krvavější a celkově násilnější – ne všechny detaily se dobře čtou, takže opravdu nedoporučuji citlivějším jedincům. Malinko jsem „trpěla“ tím, že je zde i méně Levona, protože zde v podstatě hraje až ty „druhé housle“, ale když už se tam objevil, tak to samozřejmě stálo za to! Řekla bych, že tady budou čtenáři rozděleni na dva tábory – jedni budou naprosto uchvácení, druzí budou brblat, že je začátek natažený, dlouho se nic neděje a pak je to „šup šup“ vyřízeno. Ano, hádáte správně, patřím mezí ty brblající... ale aby nedošlo k mýlce! Kniha se mi líbila, je to parádní čtení (i když není dobré u něj něco papat), jen mi prostě první díl přišel o chlup lepší. Pravidla zabíjení je skvělé a akční čtení, které rozhodně mohu doporučit každému, kdo má rád rychlé akce, nevadí mu trochu víc krve a všeobecně má rád takové ty klasické „starší“ krimi příběhy.