Pravidla touhy

Lepší než první díl. Červená knihovna pro mladší čtenářky v té nejryzejší podobě. K vyčištění hlavy ideální. Hodnoceno v rámci žánru.

Vtipné,svižné počtení!Bavilo mě"slovní"pošťuchování Lexe a Gabs;-)))).. Kávu jsem si osladila milým epilogem:-*

Oproti prvnímu dílu to skutečně bylo o fous lepší, možná proto, že postavy mi přišly zajímavější. Jinak se ovšem autorka opět neubránila stejným nešvarům: hlavní hrdina je sexy, chytrý a nechutně bohatý. A i když se prezentuje jako padouch, je to hrdina a každý to od začátku ví. Hlavní hrdinka je krásná, ale sama si to příliš neuvědomuje, takže potřebuje někoho, aby jí na to důkladně upozornil a dal jí najevo její výlučnost. Vedlejší mužská postava (zde její ex) je totální trouba a parodie na chlapa, která má ještě navíc problémy ve velmi intimní oblasti. Příběh je zasazen do prostředí VŠ, o níž se dozvíme maximálně to, že někdo měl zrovna přednášku, a děvčata v kampusu jsou klasifikována pouze do několika černobílých kategorií - blbky na sex a zoufalky, co potřebují služby Dohazovačů s.r.o. Jak jsem si původně myslela, že není nic mezi tím, tak jsem si nyní uvědomila, že vlastně je: prototyp hlavní hrdinky, tzn. sexy kočky, ale panny, která musí propadnout té pravé lásce, aby si pak užila sexu, ke kterému má od přírody talent, jako profesionálka. Vím, vím, má předchozí slova vyznívají hodně kriticky. Když si člověk odmyslí tohle všechno, co by se dalo zkritizovat, tak se ovšem u knihy docela dobře pobaví. Děj je sice pořád natahován a ti dva pořád váhají, vymýšlejí si důvody, proč vlastně ne, aby nakonec došlo k "ano", ale je to docela svižné a slovní přestřelky velmi vtipné. Coby dívka vyrůstající na komiksech staršího bratra jsem si užívala každou narážku tímhle směrem, a Lexovi jsem držela oba palce, aby nakonec sundal brýle (obrazně i doslova) a svůj konflikt nejlepší přítel vs. láska zdárně vyřešil. Střídání kapitol z obou pohledů pro mne nebylo ničím překvapivým, tenhle formát má více knížek, a z čtenářského hlediska je to velmi vděčné, protože čtenář se dívá na jednu situaci dvěma úhly pohledu, čímž je o krok napřed před postavami a může se rozčilovat nebo naopak tetelit nad jejich dalšími činy. Jen nějaký pořádný zásadní konflikt tu chyběl, z toho, co bylo nastíněno (krize rodičů, Ianův postoj ke vztahu Gabbi a Lexe), by šlo vytřískat mnohem víc. Kdybych nečetla to všechno, co jsem četla předtím, než se mi do ruky dostala Rachel Van Dyken, tak bych hodnotila mnohem výš, protože bych si mnohem méně všímala jistých schémat a šablon, které má podobné s Elle Kennedy nebo Christinou Lauren. Věřím, že když si knížku za rok znovu v knihovně vypůjčím, znovu se u ní odreaguju a zasměju, takže za ztrátu času ji nepovažuji. Doporučuji proto všem, které si chtějí přečíst nějakou romantiku, která ovšem nešetří sprostými slovy, jiskřením mezi hrdiny a samozřejmě pak i obligátní erotikou. (V případě Van Dyken jsem ovšem neměla pocit, že by erotično ztrácelo náboj; oproti jiným nezachází do zbytečných detailů a i scény zahrnující sex si dokážou udržet jistou masku tajemství, která je dělá přitažlivějšími.)