Pozoruhodné objevy ze světa zvířat

V první části se autorka věnuje navigaci, komunikaci, lásce a hře u zvířat, čili zkoumá, „jak věci jsou“. Informace z nových výzkumů se střídají s evergreeny dětských encyklopedií zvířat. Mě upoutaly vážky migrující přes celý Indický oceán, japonské sýkorky používající syntax nebo veverky ukrývající zásoby v ústech, zatím co před potenciálními zloději předstírají jejich zahrabávání. =) Když už ale u zvířat mluvíme (a myslím, že právem) o lásce, pomoci a hravosti, bylo by konzistentní mluvit občas i o znásilnění, kanibalismu nebo šikaně, ne? Pravda, cichlidy pečují o jikry i čerstvě vylíhnuté potomstvo ve svých ústech (jak nám sděluje oddíl o rodičovské péči) – jenže občas něco uždíbnou, a pokud se jim investice do snůšky přestane vyplácet, spolknou ji celou. Pravda, tučňáci kroužkoví získávají srdce svých dam pomocí oblázků (oddíl o lásce) – ale jejich družky se občas po oblázku poohlédnou i u nezadaných sousedů, a nenechají je za to bez odměny. Autorka samozřejmě tyhle věci psát nechce, poněvadž první část slouží jen jako arzenál pro tu druhou, osvětovou či agitační – „jak by věci být měly“. Čili knihu lze shrnout takhle: zvířata jsou kognitivně a emocionálně vyvinutá, proto bychom se k nim neměli chovat vysloveně zhovadile. V jednotlivých oddílech Ingrid Newkirková probrá utrpení, které stojí za lékařským výzkumem, odíváním, zábavou a zemědělstvím. Protože mnoho lidí sice chápe problematičnost cirkusu nebo corridy, už méně si jich ale uvědomuje, jaké utrpení stojí za vlněným svetrem, holubími závody nebo třeba zoo. Spotřebitelé také mají právo vědět, že jejich kožený pásek, domněle z hověziny, stejně dobře může pocházet z čínského psa chyceného za krk do kleští a umláceného železnými tyčemi. Pro mě tu po letech, kdy se o práva zvířat zajímám, bylo málo nového, ale i tak mě překvapilo, kolik čtvernožců (hlavně koní) stále umírá při natáčení filmů. – Takže záslužná práce. Pro každé odvětví autorka nabízí spoustu alternativ „bez krutosti“. To je fajn, až na dvě věci. Při množství tipů očividně Ingrid nebyla schopná všechny prověřit. Doporučuje třeba jisté losí safari v Norsku, krátké googlení nicméně ukáže, že tenhle podnik prodává mezi suvenýry i losí klobásy... takže to asi ne. Zadruhé: nakladatelství, které celkově odvedlo pozoruhodně fušerskou práci, se ani nenamáhalo s lokalizovaným překladem, pročež dostaneme záplavu doporučení pro amerického spotřebitele na americkém trhu, maximálně zpestřených vágními vsuvkami typu „veganští řezníci (= dodavatelé rostlinných alternativ masných produktů) už působí i u nás“. A když už jsme u překladu, někdo, kdo místo „kohoutci“ napíše „samčí kuřata“, se pod něj možná radši podepisovat neměl.

Prijemne pocteni :) Prvni polovina je o zviratech a jejich schopnostech. Neprinasi sice uplne novinky k danemu tematu, ale par temat probira docela zevrubne. Druhou cast jsem puvodne cist nechtel - tyka se zlepseni naseho pristupu ke zneuzivani zvirat (jidlo, leky, kosmetika, zabava, ...). Nicmene nakonec jsem pri zbeznejsim listoavni neodolal a procetl si ji. Je plna alarmujicich prikladu nelidskeho zachazeni se zviraty. A take nabizi vhodne alternativy pro lidi, kterym utrpeni zvirat enni lhostejne. Tato cast mi prijde faktograficky jeste lepe zpracovana, nez prvni cast. Ne se vsim je sice nutno souhlasit (opravdu si nemyslim, ze by moderni zoo prispivaly k utrpeni zvirat - uvadene priklady jsou sice odstrasujici, ale urcite nejsou bezne, ci typicke pro funovani vsech zahrad), ale urcite to neni nejaka nenavistna agitka. Naopak. Knihu urcite doporuciji k precteni :)