Poznáš to z polibků

Hyacinth je jedna z těch Bridgertonových, která mi přirostla nejvíce k srdci. Nejen svou povahou, ale také svojí odvahou a celkově přístupem ke všemu. Čtení jsem si opět noc užívala a to na této sérii mám tak ráda.

Milé, svižné, vtipné a trochu ztřeštěné pokračování Bridgertonových, které je okořeněné o honbu za pokladem. Tentokrát víc poznáváme Hyacinth, která mi v předchozích dílech moc k srdci nepřirostla, ale tady jsem si ji opravdu oblíbila a s Garethem se hezky doplňovali. Po lehkém zklamání z předchozího dílu jsem si spravila náladu.

Po dlouhé pauze, kdy jsem naposledy dočetla šestý díl Bridgertonů jsem vzala do rukou díl sedmý. Těšila jsem se, i když jsem dosud měla v rukou jiné žánry, ale říkala jsem si, že mi změna může prospět. Tolik se mé očekávání ale nenaplnilo. Nebylo to však tolik knihou, jako samotnou konstelací hvězd. Četlo se to samozřejmě hrozně dobře, ten styl mi prostě skvěle sedí a obecně takové vyprávění včetně tempa mám ráda. Dostáváme se na skoro konec této ságy alias rodiny, kde figurují ti nejmladší. Pravdou taky je, že ostatních sourozenců jsem si moc neužila, snad dalece méně než v předchozích knihách a pokud se tam objevili, tak opravdu jen lehkou a krátkou zmíňkou. Hlavní hrdinku Hyacinth jsem měla vcelku ráda. Pár stránek mi to trvalo (možná to bylo ale nesprávnou čtecí náladou), než jsem si ji oblíbila více, ale stalo se. Byla sice hodná, ale celkem akční - ať už svými činy, pro slečny na vdávání neobvyklé anebo svou mluvou. Byla rozumná, místy neimpulzivní a dost upovídaná. Bavila mě však a líbilo se mi jaký má vztah k lady Danburyové. Mimo jiné, ta stará dáma mě ohromně dokázala bavit svým humorem, záměry, holí, řečmi i činy. Její chvilky jsem měla ohromně ráda. Velmi zajímavá postava, která to dokázala vždy dost oživit. Druhý hlavní hrdina Gareth se mi líbil. Musela jsem ho litovat, jaký měl vztah s baronem alias jeho otcem. Nelíbilo se mi, jak se k němu chová. Dalo by se to pochopit, ale tohle nebylo správné a Gareth tím akorát trpěl a nesl si to léta sebou. Líbil se mi jeho vztah s babičkou Danburyovou. Bylo zajímavé, jak se náhle rozhodl zintenzivnět vztah s Hyacinth, prvotně na popud barona, ale pak to vlastně bylo o něčem jiném. Nebylo to náhlé uvědomění si, vlastně tak nějak do toho šel od začátku, což bylo hezké. Spolu vypadali taky dobře, jejich dobrodružství. Gareth se k Hyacinth choval pěkně, ochranitelsky. Celkem jsem jim fandila. Romantika byla zjevná, milá a hlavně mírná. Upřímně bych v tom ráda viděla víc akce či možná i bouřlivosti, tak jak to bylo u jiných dílů. Považuji to za menší vadu na kráse, bohužel. Vím, že to autorka umí, ale tady tomu moc šancí nedala. Vždycky je to o sblížení, ublížení a kání se, nápravě. Tady to ublížení vlastně ani nebylo. Absence takové vlastnosti. Jinak se mi příběh líbil. Bylo to trošek jiné, krom tvoření vztahu se tu hodně hrálo na hledače pokladu a překladatele deníku. Jak jsem již zmínila, postavy ostatních sourozenců se tu až na pár písmen nijak pořádně nevyskytovali. Posledních pár řádků obsahovali celkem důležitá a velká sdělení, a to trošek mohlo evokovat rychlý až unáhlený konec. Epilog byl zase trochu jiný, přenesli jsme se o dalších pár let, kdy jsem zjistili, co hlavní hrdinové dokázali a co vlastně dokázalo jejich potomstvo. Tajemství nálezu se odhalilo, ale zas nevíme co dál. Bylo to přínosné, ale možná nedotažené. Nějak u této knihy celkově převládá to "ale" a hlavně tam figuruje ve více směrech, což je prostě škoda. Knihu určitě mohu doporučit, s tím problém nemám. Do té série prostě patří, mohlo to mít větší grády, ale nedá se nic dělat. Na hodnocení musím ubrat určitě celou jednu hvězdu, ale i s těmi zbylými 4 to je moc hezké. Těším se na díl závěrečný o posledním Bridgertonovi a taky na ten zbytek. :)