Kniha je pro mně obrovský krok vedle - proto čtěte anotace. Vidím v názvu - DUCH a těším se na duchařinu :-( Při čtení jsem chtěla vidět alespoň tu historii, kterou možná původně chtěl autor vložit do příběhu, ale spíše mi připadalo, že byl po celou dobu psaní knihy zfetovaný. Z poloviny knihy o neustálém zvracení mi bylo zle. Nejrozumnější je epilog.

Máte chuť na duchařský Trainspotting? Jasně, tohle přirovnání je trochu nadnesený, ale abyste viděli duchy, musíte si v tomhle příběhu vzít speciální drogu. Což se taky může zvrtnout - hlavní hrdinka Erin je pak vidí všude a do závislosti spadne po hlavě. Tahle knížka není jen originálním hororem, ale pracuje s tématem závislosti na všech možných frontách - ostatně závislost na bývalém manipulativním milenci je jedním ze silných ústředních motivů. Erin se od něj nezvládá odstřihnout a ačkoliv ji stahuje stále víc na dno, tajemnou drogu začne brát právě proto, aby se jí zjevil. Setkání s duchy bloumajícími Richmondem jsou mrazivá - ať už jsou to ohořelí dělníci, děti nebo původní indiánští obyvatelé - autor tady v pozadí poodkrývá jižanskou historii prostřednictvím nejen relativně aktuálních kauz o likvidování soch tehdejších slavných generálů, ale i pomocí různých mrtvých lidí. Město Richmond a jeho historie je totiž silně nasáklé krví, takže si asi dokážete vydedukovat, co hlavní hrdinka kolem sebe za hrůzy vidí. A právě s tím Clay McLeod Chapman pracuje bravurně. Budete závislí!