Povídky ke kávě XII.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již jedenáct dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít vlastní blbost“ napovídá, okolo čeho se bude děj jednotlivých příběhů točit. Omyly, chybičky, přešlapy, nedorozumění - to vše je východiskem pro sérii humorných příběhů, které psal sám život. Děj se rozvíjí jak na tuzemských i zahraničních cestách skupinky nestárnoucích dam, tak i na poli mezilidských a partnerských vztahů. Nutno dodat, že i tentokrát hraje prim humor, nadsázka a často nelítostná ironie. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen dokonale literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři sami prožili a prožívají. Ukázka:
„Tak asi takhle, tety moje,“ napínala nás Andrea. „Je krásný, sebevědomý, moc nemluví, a když, dá se to i poslouchat, dvoumetrový basketbalista…“
Polkly jsme naprázdno.
„Pokračuj!“ lapaly jsme po dechu a čekaly na pokračování.
„Úsměv a oči hollywoodského herce, sex až na druhém rande.“ Andrea se vyprsila a čekala pochvalu. „Ještě teď cítím jeho ruce úplně všude,“ dodala a čekala, co my na to.
Zíraly jsme na ni a chtěly vědět, co bylo dál, ale Jana to napětí nevybíravě přerušila: „A pak ses probudila!“