Poslední dny v Berlíně

Zase jiný pohled na válku, protože protagonisti jsou rodina španělského diplomata v Petrohradu s ruskou ženou, která uvízla v hladomoru po bolševické revoluci. A hlavní hrdina se dostává do Německa na začátku vzestupu pro-hitlerovských sil. Obsáhlý román zobrazující bídu a děs porevolučního Ruska a nepříliš kontrastující bídu a děs hitlerovského Německa, zejména pro cizince... Pro mne nakonec až úmorně zdlouhavé...

I když to čtenář/ka ohodnotila dole pode mnou a má moji pochvalu tak jsem při čtení přemýšlela jak jí okomentovat. Kniha má dost velký rozsah období - dotýká se období změn v tehdejší Rusku ovšem lehce, poté se dotýká 30. let , kdy začalo v Německu nacistické šílenství a v Rusku šílenství tzv. stalinismu. I když jsem nikde nečetla, že se na carském dvoře objevili lidé ze Španělska. Autorka napsala knihu tak, že lidé se snaží tu chaotickou dobu přežít. Hlavní hrdina Jurij hledá matku, kterou při svém útěku zanechal v Rusku, poté pomůže člověku, kterého zmlátí hnědé nebezpečí( košile, které nosili rváči a příznivci Hitlera při pouličních bojů), ten člověk mu pomůže o pár let později v Rusku, naivní jak v Berlíně, tak v Rusku, ženská žárlivost, která pak vyústí v vzájemnou oporu na konci války. a pak po válce překotný odjezd do Švýcarska, kde jsou rádi, že všechno přežili. Zapomněla jsem dodat, že jsou tu ještě zkušenosti hrdiny z Ruska. Občas ten hrdina byl naivní, že se nestačí divit jak to mohl Jurij vlastně přežit.