Poslední dny

U vsech Pavlu, mam nutkani si neco amputovat!

Říká se, že když někomu podáte prst, vezme si celou ruku. U Briana Evensona to však není metafora. V Posledních dnech navazuje na loni vydané Bratrstvo zmrzačených a vrací se k vyšetřovateli Klineovi, kterému přibývají potíže, zatímco jeho samotného postupně ubývá. Po útěku z areálu Bratrstva se těžce zraněný Kline probouzí v nemocnici a zjišťuje, že tentokrát přišel o celou paži. Sotva se však začne zotavovat, projeví o něj zájem další podivné společenství, jehož členové si všichni říkají stejně, vyznávají vlastní pojetí amputací a v Klineovi vidí téměř náboženskou postavu. Proti své vůli se tak ocitá uprostřed konfliktu dvou znepřátelených sekt, v němž má sehrát důležitou roli. Bratrstvo zmrzačených se mi líbilo hodně, ale Poslední dny byly ještě o level výš. Evenson původní nápad neopakuje, ale rozvíjí ho do akčnější a celkově divočejší podoby. Nejvíc mě bavili Pavlové a jejich dokonale vážné, přitom naprosto absurdní rozhovory. Stejně jako u prvního dílu se mi i tady líbil Evensonův chladný styl, díky němuž jsou ty největší hrůzy stejně vtipné jako znepokojivé. Kline navíc tentokrát není jen vláčen událostmi, ale konečně se staví na odpor, čímž děj získává mnohem větší spád. Právě s tím ale přichází i jedna z nejzajímavějších otázek celé knihy – kde končí snaha získat kontrolu nad vlastním osudem a začíná ztráta lidskosti. Teď už jsem zvědavý na závěrečný díl. Pokud jste fajnšmekři na podobné žánrovky – Poslední dny vám říznou přesně do vkusu.