Poslední bratr

Alija, či po válce Alija Bet, označení pro ilegální migraci židů do Palestiny, později Izraele, která byla v rozporu s migračním omezením Velké Británie - mandátním správcem Palestiny (strach z povstání Arabů, kterým se příval Židů do Palestiny nelíbil). V souvislosti s touto migrací bylo dotčeno tisíce lidských osudů. Navíc v přímém spojení s Československem, protože právě od nás stovky Židů tímto způsobem migrovaly. Známé je třeba potopení lodi Patria v Haifském přístavu roku 1940, kdy vyhaslo přes 250 lidských životů, z toho mnoho Čechoslováků. Kniha Poslední bratr nám líčí události související s jinou lodí, lodí Atlantic, na jejiž palubě plulo cca 1500, zejména Československých Židů a která nebyla do Palestiny vpuštěna. Namísto toho byla posádka donucena doplout i s pasažéry až na Mauricius, další Britskou državu, kde všechny uvěznili v tamním vězení. Tolik k reáliím a nyní ke knize, která je od začátku do konce velice teskná a silně emotivní. Vyprávěna je očima malého chlapce, resp. retrospektivně starcem, který vzpomíná na dobu, kdy byl malý chlapec. Na dobu, kdy se shodou okolností seznámil s jiným malým chlapcem, Židem Davidem z Prahy, již téměř 5 let uvězněným ve vězení v Beau Bessin a již tak smutný děj spěje k ještě smutnějšímu závěru. Narozdíl od podobným způsobem líčené knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu, zde nedochází k absurdnímu a nemístnému ohýbání reality ve prospěch hloupě vymyšleného příběhu (hloupým myslím příběh v knize Chlapec v pruhovaném pyžamu, kde si autor vymyslel úplnou slátaninu a pak zneuctil Osvětim tak směšným vylíčením, až hanba), také dětské vnímání reality kolem nich zde není směšné a přehnaně až nereálně naivní, další chyba neskutečně přeceněné, již zmíněné knihy Johna Boyna. Poslední bratr je jiná liga, tohle byla čirá krása a zároveň opravdové emoce z jejího čtení. Bohužel, vydavatelem této krásné knihy, vhodné pro teenagery stejně jako pro seniory, je Argo, které je známo vysokou mírou chyb, které projdou korekturou. Zde se objeví např. i celá stránka, kde najednou zmizí diakritika a nejsou ani ukončeny věty. Byl to tak i trochu netradiční zážitek. EDIT: pokud někoho víc zajímá Alija bet, chce vědět víc o tom, jak nelehké to měli Židé v Evropě po 2. Světové válce (což moc lidí neví, jelikož obecně se má za to, že koncem války pro ně vše špatné také skončilo) a s čím se potýkali ve své touze dostat se do zaslíbené země, vřele doporučuji knihu Nebe, na němž nesvítily hvězdy.

Hezká , smutná kniha. Ano, neznámá součást našich dějin... Pouto kamarádství, které hlavnímu hrdinovi částečně nahrazuje zemřelé bratry a i jeho bolestivá ztráta. Umím si představit tu bolest, obzvlášť se soužitím s takovým otcem, kdy domácí násilí, je na denním pořádku. O to větší hodnotu to kamarádství mělo. Musí být opravdu těžkě, poté pokračovat dál v životě, říká se, že dobré kamarádství je kolikrát víc, než láska. Věřím, že i v závěru života, vzpomínky tohoto typu moc bolí. Na Mauricius jsem se chtěl kdysi podívat a pokud ten hřbitov opravdu existuje, udělal bych to samé, co čtenářka Deni421.