Polární záře

V technických detailech perfektní, prozaicky naneštěstí průměrné. Jiří Mazurek přes polovinu příběhu úpěnlivě tají, co že za velké tajemství se skrývá v polárních mořích, aby se pak ukázalo, jak moc malou roli to vlastně hraje. Chápu, že vývoj událostí byl neodvratný, ovšem tenhle způsob finále zdál se mi poněkud nevhodný. Když se ale oprostím od nevole z posledních stran, pořád ve mně vyprávění zpětně vyvolává dojem horské dráhy - v jednu chvíli jede šupem dolů a je to neuvěřitelně napínavé, aby následovalo pár zatáček a zdlouhavé stoupání, načež hurá, směle na další kolo akce. Problém také je udržet si přehled v několika dějových liniích, které nejdou úplně chronologicky po sobě, což člověku dojde až v poslední třetině a musí zpětně přehodnocovat. Nemluvě o množství zajímavých, ale zcela nevyužitých záhadologických motivech. Až mě mrzí, co všechno autor předloží a nepoužije, jakoby šlo jen o drobty nápadů, pro něž nakonec nenašel uplatnění. Škoda, protože potenciál v tom byl obrovský.

Myslím, že čtyři hvězdičky a něco navíc si tato knížka zaslouží. Děj pěkně odsýpal, byl zajímavý a také tajemný. Zároveň oceňuji, jakým způsobem si autor vymyslel setkání s mimozemskou civilizací a závěrečnou koncovku. A doslov mi přinesl další zajímavé informace a náměty. Takže spokojenost.

Komentář obsahuje drobný spoiler! Na popud pana autora přečteno za pár hodin a musím uznat, že jsem se bavil. I když podobná dílka jsem za posledních pár let už potkal. Například Atlantský gen, nebo Atlantida. Obě byla o chlup zajímavější a promyšlenější než Polární záře. Což o to, nápad dobrý, ale postavy příliš jednoduché a vyprávění zbytečně proložené lacinými momenty typu sex se Světlanou. Pokus o napětí a otázky nad objevem se zbytečně táhly bezmála celou knížkou a ve finále nebylo prakticky osvětleno vůbec nic. Je pravdou, že už jsem trochu zhýčkanější čtenář a od dobrého nápadu očekávám trochu víc, než jen náznaky jež skončí zase jen dalšími otázkami. Tudíž hodnotím krásnou trojkou a držím palec do další tvorby, poněvadž potenciál tady rozhodně je.

V technických detailech perfektní, prozaicky naneštěstí průměrné. Jiří Mazurek přes polovinu příběhu úpěnlivě tají, co že za velké tajemství se skrývá v polárních mořích, aby se pak ukázalo, jak moc malou roli to vlastně hraje. Chápu, že vývoj událostí byl neodvratný, ovšem tenhle způsob finále zdál se mi poněkud nevhodný. Když se ale oprostím od nevole z posledních stran, pořád ve mně vyprávění zpětně vyvolává dojem horské dráhy - v jednu chvíli jede šupem dolů a je to neuvěřitelně napínavé, aby následovalo pár zatáček a zdlouhavé stoupání, načež hurá, směle na další kolo akce. Problém také je udržet si přehled v několika dějových liniích, které nejdou úplně chronologicky po sobě, což člověku dojde až v poslední třetině a musí zpětně přehodnocovat. Nemluvě o množství zajímavých, ale zcela nevyužitých záhadologických motivech. Až mě mrzí, co všechno autor předloží a nepoužije, jakoby šlo jen o drobty nápadů, pro něž nakonec nenašel uplatnění. Škoda, protože potenciál v tom byl obrovský.