Pokoj v podkroví

Ke knize jsem přistupovala s jistou opatrností – příběhy vyprávěné dětským pohledem obvykle nepatří mezi mé oblíbené. Nakonec jsem ale přeci jen neodolala a po knize sáhl – a jsem ráda, že jsem tak učinila. Dvě dějové linky, které se zpočátku odvíjejí samostatně, přinášejí syrový, neidealizovaný pohled na svět postav, a přesto si dokáží zachovávat zvláštní snovou atmosféru. Příběh plyne poklidným tempem a dává prostor ponořit se do hluboce vykreslených charakterů. A právě díky nim na mě kniha zapůsobila možná víc, než jsem čekala. Zvláštní místo v mém srdci si okamžitě získala sestra Emma – žena ve vysokém věku, jejíž tělo je sice poznamenané artritidou, a srdce hlubokou ztrátou, ale jejíž duch zůstává neobyčejně silný. Její odvaha, soucit a odhodlání chránit svou svěřenku i za cenu vlastního bezpečí pro mě byly jedním z nejsilnějších momentů knihy. Harriet pak působí jako její křehký protějšek – dětsky nevinná, milá a upřímná. Postavy z druhé dějové linie, Lewis a Isak, přinášejí do příběhu další rozměr – jsou plní vzdoru, ale zároveň vnímaví, citliví a připravení čelit osudu a vykonat to, co považují za správné. Ve chvíli, kdy se obě linky začínají propojovat, přichází i jemný dotek magického realismu – a ten mám ve vyprávění velmi ráda. Dodává příběhu zvláštní, až tichou intenzitu, která rezonuje ještě dlouho po dočtení.