Tuhle knihu asi nemá smysl hodnotit z beletristického hlediska. Jde o osobní intenzivní zpověď, jejíž výpovědní hodnota spočívá v obsahu, nikoliv formě. Když se dostanete přes poněkud zbytečně detailní úvod reflektující život v tehdejším socialistickém Československu, určený zřejmě hlavně pro autorčiny belgické přátele, dostane se vám téměř deníkové zpovědi o utrpení, které by člověk nepřál snad ani svému nepříteli. Bolest, beznaděj, strach, bezmoc, zoufalství... Kniha určitě pomůže těm, kteří zažili něco podobného, ale zároveň může být dobrým návodem i pro ty, co podobných traumat zůstali ušetřeni. Pochopí, že víra, láska, naděje, ale také přátelství, porozumění a ochota pomáhat umí doslova zázraky.

Skutečný příběh autorky a její rodiny. Autorčina 16letá dcera KAROLÍNA onemocní autoimunitní encefalitidou NMDA. Její dcera postupně přestává mluvit, ztrácí paměť a svou osobnost. Jak to dopadne? Uzdraví se Karolína? To už se dočtete v tomto románu. Pro každého rodiče je velmi těžké, pokud jeho dítě onemocní a o to zákeřnější je, pokud onemocní chorobou, při které je ohrožen na životě, při které může zemřít. Autorka popsala svůj život (vzpomínky na dětství, seznámení s manželem, narození dětí) a následně popisuje začátek a průběh nemoci Karolíny. Autorka se s tímto příběhem chtěla podělit s ostatními čtenáři, aby neklesali na mysli a nevzdávali se, i když je to hodně těžké pro všechny. Asi nejhorší ze všeho je, pokud rodiče vidí své dítě nemocné a nemohou jim pomoc. Dali by všechno na světě, aby jejich dítě bylo zdravé. Určitě to není jednoduché čtení, protože Karolína si toho hodně prožila a vytrpěla! Její oporou byla její mamka, táta a lidé, kteří jim pomáhali. Nad některými událostmi jsem se zarazil, ale bohužel vím, že taková je realita (empatie lékařů při sdělení diagnózy, chování spolužáků vůči nemocným aj). V knize se nachází také deníkové záznamy, které zachycují autenticitu příběhu. Myslím si, že je dobře, že autorka vydala tuto knihu, i když vzpomínat na tyto události muselo být velmi těžké a bolestné. Kniha může být útěchou pro všechny pacienty a jejich rodiny, kteří si něčím podobným procházejí. V závěru se nachází NÁVOD, JAK SE ÚPLNĚ NESLOŽIT ANEB MOJE DESATERO, KTERÉ MI POMOHLO. Autorka uvedla také PÁR SLOV O NEMOCI, ZDROJE, ze kterých čerpala a ODBORNÍCI V EVROPĚ. Kniha obsahuje černobílé fotografie.