Pohyblivé obrázky

„Zeměplocha je tak neskutečná, jak je to jen možné, abychom přitom ovšem zachovali alespoň základ reality, který jí umožní existovat. Je dost skutečná na to, aby byla ve skutečném maléru.“ Základem celého toho maléru je, že lidé chodí špatným směrem, říká se totiž, „že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku, největšího z měst Zeměplochy. No, alespoň je takové rčení, že se říká, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku. Není to ale pravda. Všechny cesty vedou z Ankh-Morporku, jen občas po nich lidé chodí špatným směrem.“ :-)  A jak je to s vámi? Pokud se tu spolu setkáváme, tady dole, u komentářů k Pohyblivým obrázkům, nejspíš jste se taky vydali špatným směrem :-) ... no, ale když už se to stalo, prostě se do Ankh-Morporku mrkněte :-) ... jen dávejte dostatečně pozor, je to samozřejmě na vlastní nebezpečí a až poběžíte zrychleně pryč, nezapomeňte se vyhnout i ceduli Holy Wood ... protože tam to všechno začalo ... „Jsou to reakcionáři ... nadutí kouzlokrati! ... Co asi tak vědí o nezadržitelném pokroku? Vůbec je to nezajímá! Všichni do posledního mohli něco takového vymyslet už před léty, a vymysleli? Ti určitě! Jen si pomyslete, co všechno můžeme dát lidem - můžeme dosáhnout toho, že budou žít mnohem… no, řekněme spokojeněji. Možnosti jsou nesmírné.“ „Myslím, že vím, co by lidé chtěli ...“ Aťsepicnu to ví opravdu naprosto přesně, „ ... chtějí atrakce! Efektní podívanou! Růžové brýle!“ A tak se to stalo, všechny ty, „mimo hranice vesmírů ležící ... syrové, nezpracované reality typu: co by bylo, kdyby bylo - nejlepší by bylo, kdyby bylo - kdyby bylo, tak by nebylo a bylo by - prostě všechny ty divoké myšlenky a nápady, které se vytvořily a zase zanikly jako základní prvky ve vznikajících supernovách“ se prodraly chatrnými ochrannými stěnami opotřebovaného světa a ta pravá realita ... tak ta prostě utekla pryč :-). Pokud tedy nemáte až neuvěřitelnou schopnost vstřebat každý šok a vzpamatovat se z nejneočekávanějších událostí, dávejte si dobrý pozor... a mějte taky na paměti, že to s čím jste se tu setkali, je jen „kouzlo Holy Woodu. Není to žádná magie ... protože, magie, to jsou samé pověry a humbuk. Ne. Tohle jsou jen kouzla pro obyčejné lidi.“ :-) „Aha, odpad světa změníme ve zlato a takové ty věcičky,“ usmál se Viktor. „Ne světa, ale světla, mládenče. S odpadem světa to nefunguje. Ale světlo ve zlato…“ ... to už je jiná, a nejlíp by vám to nejspíš objasnil pan Silverfish, je totiž alchymista, ale asi úplně nejlíp by vám to mohl objasnit Kolík Aťsepicnu ... protože to je jeden z těch vzácných lidí, kterým to myslí v přímkách ... rozumějte, „většina lidí totiž myslí cik cak. Tak jejich myšlenky například začnou: „Hrozně by mě zajímalo, jak bych to udělal, abych byl hodně bohatý,“ a pak pokračují úplně jiným směrem třeba: „Co bude asi k večeři,“ nebo: „Kdo by mi tak ještě půjčil pět tolarů?“ Aťsepicnu má ovšem ten vzácný dar najít cílovou myšlenku, tedy, najít tu myšlenku, která uzavírá myšlenku prvotní, v tomto případě „konečně jsem hodně bohatý“ a pak ji dokáže spojit přímkou a navíc ... pak podle ní pomalu a trpělivě postupovat, dokud nedojde na konec ... samozřejmě, ne že by to pravidelně fungovalo. „Jak už tolikrát zjistil, v celém tom procesu se pokaždé objeví nějaká malá, ale životně důležitá chybička. Většinou ji představuje až podivná nechuť lidí koupit to, co se jim Kolík rozhodl prodávat.“ ... jenže to Kolíka nezastaví, postupuje opravdu neúprosně tím správným směrem ... a tak se na obzoru rodí ... reklama :-). Když si pak později Viktor promítal těch posledních pár minut, skoro nic si z nich nepamatoval. To už tak někdy bývá. Mějte prostě na paměti, že okamžiky, které změní váš život, přicházejí většinou rychle a neočekávaně ...  „Opravdu to chcete vědět? Chcete vědět, jak to všechno funguje?“ „No, ano, já -“ „Víte, mnoho lidí je tak obyčejných a nudných,“ pokračoval Silverfish. „Ukážete jim například takový malý zázrak, jako je obrázková skřínka, a oni řeknou jenom ,oh!‘. Nikdy se vás nezeptají, jak to funguje. Nezajímá je to.“ „No ano, ale je to pořád ta nejlepší věc, která se kdy stala,“ konstatovala Ginger věcně. „Asi ano… poslyš, myslíš, že bychom se mohli jít najíst?“ zeptal se Viktor. „Těžko. Každou minutu nás poženou na plac,“ zavrtěla Ginger hlavou. Viktor si to myslel. Jenže on se zatím proloudal životem celkem šťastně, i když to vždycky dělal takovým tím nenápadným a pomalým způsobem, jak to sám uznal za vhodné, a neviděl teď důvod, proč by měnil svůj životní styl. „Pak budou muset křičet hodně nahlas,“ oznámil jí ... Ano Zeměplocha je neskutečná, tedy především ... neskutečně lákavá ... asi jako párky, co prodává Aťsepicnu „... voněly hezky. Vždycky voněly hezky. Ale pak jste se do nich zakousli a znovu a znovu jste zjistili“ .. že chcete další a další ... „Aťsepicnu vycházel z poučky, že lidé, kteří k tomu dostanou dost osmažené cibulky a hořčice, snědí všechno.“ ... fakt to funguje :-) ... ať mi na Zeměploše podají cokoliv ... mám chuť na všechno ... znovu a znovu :-). Tak dobrou chuť :-).

Tak dalsi diel Pretchetta za mnou. Neviem kde na tie napady prisiel, ale tu nam dokazuje autor, ze dokaze urobit super pribeh snad zo vsetkeho. Je to sice dielo, ktore sa mi pacilo o cosi menej ako predchadzajice diela, ale drzi si to stale svoju kvalitu. Co by som asi najviac vyzdvihol v tomto diele tak boli super dialogy trollov a komunikacia stvornoheho priatela. Proste skveli Pratchettov humor. Dokonca sa tu clovek stretol aj so Smrtakom a knihovnikom Orangutanom. Co dodat. Oook!