Pohádkopis

Dumáte občas, jak dostat dítka od obrazovek na výlet třeba za historií? Dá se najít celá řada způsobů. Jednou z cest jsou např. průvodci (už jsme jich tu pár měli), různé pracovní listy, pověsti a jiná lákadla. Tomáš Syrovátka, autor dnešního kousku, na to šel špetku netradičně. Zpravidla se totiž vezme existující místo a k němu se vážící pověsti, legendy a zajímavosti a z nich se vytvoří záležitost uzpůsobená určité věkové kategorii. Pohádkopis: Příběhy z nejkrásnějších míst Čech a Moravy pracuje s čistou fikcí a já s tím mám obrovský problém. Ráda cestuji lidově řečeno „po stopách“. Vzpomínám s láskou a nostalgií na výlet s maminkou do Říma a Vatikánu, který byl inspirovaný filmem Andělé a démoni. Když si potom pouštím film, vím, že tam a tam jsem stála. A stejné to mám i s knihami, které se odehrávají na známých místech, která jsem navštívila. Ať už před čtením příběhu či právě na jeho základě. Má-li mě však na místo nalákat imaginární příběh, který je do místa cíleně uměle zasazen a nezmiňuje žádné podrobnosti, ani nezachycuje genius loci, nejsem dvakrát nadšená. Chápu však, že pro jiného čtenáře to naopak může fungovat. A děti jsou naprosto samostatná a nevyzpytatelná kategorie. Nad daným konceptem se dost možná ani nepozastaví a budou chtít vyrazit např. po stopách bílého Jelena na zámek Žleby, na Kokořínsko za čarodějnicemi, za kominíkem a bledou nevěstou do Telče. Kvituji s povděkem, že krátké příběhy se drží vzoru starých pohádek a ukrývají nejedno poselství. Rozhodně musím pochválit autorovu slovní zásobu a práci s textem. Za zmínku stojí i ilustrace Jaroslava Cenkla, které jsou hravé, ale už nejsou na prvním místě, na tom stojí příběh. Děti nám rostou a s nimi i knihy, které čtou. Kapitoly mají rozumnou délku, aby i prvňáček udržel pozornost. A tak je i přes mé výhrady na světě kniha, která nabízí dětem dobrodružství, tajemno, ponaučení i nádech magie. A ještě je ponoukne vyrazit ven a objevovat naši vlast.