Podzemí hraje v lidském životě zásadní roli. Získáváme z něj suroviny, vyrůstají z něj rostliny, ze kterých vyrábíme potraviny, ukrýváme v něm věci, kterých se chceme zbavit, nebo které chceme uchovat - a jednoho dne v něm skončí to, co z nás zbude po smrti. Podzemí má zvláštní moc, která působí na naše emoce. Někoho odpuzuje a bojí se jej, někoho láká, každopádně je fascinující. Autor se v knížce formou esejů zabývá tím, na čem je tato fascinace založená, z čeho ten zvláštní pocit, který máme v podzemí, vychází. V jednotlivých kapitolách postupně navštívíme Pravěké hroby Mendipských vrchů, solnou jeskyni v Boubly, Eppingský les (vše ve Velké Británii), prolezeme spletité podzemí Paříže, nakoukneme do Trebicianské propasti v italském Carsu, dozvíme se o smutné historii slovinských foine - závrtech plných popravených lidí, podíváme se na jeskynní malby v jeskyni Kollhellaren v Norsku, slaníme do ledovcových mlýnů v Grónsku a ve finském uložišti jaderného odpadu Onkalo budeme uvažovat, jak označit nebezpečné uložiště, aby to pochopili následovníci lidské civilizace. Každá kapitola, kromě základního autorova schématu "kam jsem přijel, s kým jsem se setkal, do jakého podzemí se jdeme podívat, co mě tu zajímá", obsahuje řadu odboček a odkazů na témata, která spolu někdy zdánlivě nesouvisí. Styl psaní a různé odbočky v textu mi vyhovují a udržovaly moji pozornost. Spíš mi dělalo problém občasné přeskakování děje v čase. Osobně se s některými názory autora úplně neztotožňuji (např. výklad socialismu ve vztahu k podzemní mykorhizní provázanosti mezi stromy). Jsem rád, že takovéto knížky vychází, protože podobně zaměřených publikací je jako šafránu (podobně např. Mysl v jeskyni, Cesta slepých brouků, či některé esejistické knížky Václava Cílka). Co bych opravil je příběh jeskyňáře Neila Mosse, který zahynul dost drastickým způsobem v Peak Cavern. Že byl v jeskyni po smrti zalit betonem, bylo již několikrát vyvráceno i samotnými účastníky záchranné operace.

Macfarlane mě vzal na úžasnou pouť hlubinami podzemí, času a duše, ze které se mi nechtělo vracet. Mám pocit, jako bych po přečtení tohoto poeticky potemnělého cestopisu kříženého s mnoha populárně-naučnými odbočkami vzal na milost dlouho přehlíženého podivína, kterému začínám rozumět a mnohem víc mě zajímá, co je vlastně zač. Projíždím internetové odkazy a žasnu, jak blízko byly mé představy reálné podobě míst, která autor dokázal sugestivně popsat. Úžasná kniha.