Podvlčí

jak se mi líbila Bezcitnost, tak s Podvlčím jsem měl co dělat, abych dospěl do konce - Bundová zjevně píše jeden svět, a to předimenzovaně femininní (mužské postavy jsou jen stafáž užitečná jak slepé střevo, případně na obtíž jak jeho zánět), tentokrát ale opravdu nevím, o čem vlastně chtěla psát? o chudém popelkovském dětství Kornelie, kterou ze strádání hmotného i psychického (bez otce, z bezcitné matky se později vyklube lesba) vytrhne bohatá dáma a zasvětí ji do estetiky prerafaelitů, dekorativismu a různých způsobů, jak dosahovat tělesné slasti? jakou k tomu ale má motivaci? tahle část vyprávění mi atmosférou připomněla román Muriel Sparkové Nejlepší léta slečny Jean Brodievé, vztah žákyně - učitelka/zasvětitelka, budiž, pohádkový výtvarný talent, budiž, ale proč to celé šmodrchat překombinovanou linkou záměn osobností, tajením minulosti, skrýváním se pod cizími jmény, přelidněno jmény, ale ne charaktery atd. atd. - a proč proboha ti knírači? některé momenty knihy působí až zoofilně: detailní popisy psích kopulací, psího penisu, slin, moči, hárání a porod feny, budiž, ale proč vedle toho první menzes, čuchání k nohám vlastní matky, voyerismus, masturbace se psem ve vodě, houpající se chlupatá varlata, znásilnění nezletilé, asexuálnost z prožitého traumatu, nařčení z pohlavního zneužívání dítěte... tohle mi jde fakt hodně proti srsti

Dočítané silou vôle (a to už knihy, ktoré ma nebavia nedočítavam)....Ani sa nejdem zamýšľať nad tým,o čom to celé chce byť. Plus, v druhej polovici ma neustále prenasledovala myšlienka,že mi asi vypadli nejaké stránky príbehu z knihy alebo z pamäti...