Pod vodou

Moc jsem si Pod vodou užila a po dočtení jsem měla pocit, že bych klidně snesla dalších pár desítek stran. Některé pasáže totiž skončily dřív, než jsem chtěla, a já byla lačná po tom dozvědět se všechny okolnosti. Je to kniha o přátelství. Marissa se po smrti matky odstěhuje s otcem do Thajska, kde si najde kamarádku Arielle. S tou tráví čas ve vodě a taky v hotelu, který vlastní Ariellini rodiče. Marissa nemá mámu a Arielle „nemá“ tátu. Nejdůležitější ale je, že mají jedna druhou. Dobrodružství obou děvčat v Thajsku mě bavilo nejvíc. Úplně jsem jim záviděla, co všechno spolu prožívaly. V knize jsou dvě časové roviny, Thajsko v roce 2004 a New York v roce 2012, kde se ale hlavní hrdinka dost vrací ve vzpomínkách ke svému dětství. Je tam také hodně fauny. Kniha se dotýká spousty zajímavých témat, jako jsou ekologie, pytláctví, prostituce a noční život a turistický průmysl v Thajsku, domácí násilí nebo síla přírody. Je tam taky narážka na krutost, kterou obnáší jízdy na slonech. Všechno je nenuceně zakomponované do příběhu dvou dívek. Moc mě potěšilo, že je v knize zmíněná moje nejoblíbenější kniha Tess z d'Urbervillů. Za to má ode mě Pod vodou plusové body. Během jednoho dne jsem měla přečteno. Něco málo přes 200 nádherných stránek. Kniha mě velmi zasáhla a tak trochu jsem tušila, že… Neprozradím. Přečtěte si ji. ,,O tom, jestli se s nějakým mužem vyspím, se někdy rozhoduji podle obsahu jeho knihovny."

Román Pod vodou zachycuje v rámci příběhu zajímavá témata: rodinná, sociální, ekologická... k tomu pár pěkných motivů z podmořského světa, ale ani motivy, ani popisy podle mě nejdou do zasloužené hloubky (nejen oceánské). Chybělo mi ztotožnění se s vypravěčkou, pochopení, přestože vyplynulá dějová linie je silná. Možná přílišná očekávání z mé strany.