Počkej na mě

Dočteno. Téma války je určitě důležité a je dobře, že se na tyto hrůzy nezapomíná. V tomto ohledu respektuji autorčinu snahu vracet toto téma mezi čtenáře. Knihy paní Körnerové mám velice ráda, nicméně z čistě čtenářského hlediska mě příběh nedokázal tolik strhnout a hlouběji oslovit. Text na mě působil spíše jen jako doložení rodinných vzpomínek a faktů než jako ucelený román, který by se mi vryl pod kůži. Což je škoda. Jako rodinná kronika je to velmi cenné, ale jako literární dílo mě to bohužel minulo. Přesto knihu mohu doporučit, i když se vymyká všemu, co jsem od této autorky přečetla!

Nádherný čtenářský zážitek umocněný tím, že města, vísky a okolí osobně znám. Vyrostla jsem v Terezíně a jak píše paní spisovatelka, když jste dítě, nevnímate tu bolest a neštěstí lidí, kteří tudy nedobrovolně "prošli" - ať už Malou pevností (věznicí pražského gestapa) či městským ghettem. Doplnila jsem si díky autorčiným informacím to, co jsem už téměř zasunula hluboko do paměti. Co jsem nevěděla, že sem přicházeli bydlet do uvolněných bytů a kasáren (po povinném odchodu vojska z posádkového města) Češi i němečtí antifašisté, kteří byli vyhnáni z pohraničí po podepsání Mnichovské dohody (tzv. o nás bez nás)... Historii je neustále potřebné připomínat, aby se nezapomnělo na spáchaná zvěrstva a byla tak varováním pro příští generace.