Počátek

Stroje, které nepromluvily tisíce let, stroje, které zapomněly, že mají hlas, ječely do prázdnoty. Tak třetí setkání s posádkou nazývanou Lazarovi legionáři mě celkem zklamalo. Prodlužovaný děj, nudné pasáže, absence humoru a celkové skomírání příběhu. Jednoznačně nejhorší díl v sérii. Jakoby už pan spisovatel vyčerpal všechny zdroje a k těm zastaralejm neměl přístup. Malá ochutnávka: Chlapi, vy drbete víc než Jenkinsová, prohlásil Martinéz. ….Tohle není život, řekl jsem. Tohle je jen přežívání. Někdy musí přežívání stačit, řekla Jenkinsová. Ale bojovat je lepší, prohlásil Kaminski …..Mám zajistit transport do vojenského sektoru? Zeptala se Masonová. Autor se sice snažil nabudit dojem, že i v duplikantovi se dá zemřít, ale jako čtenář, který již přečetl dvě knihy v tomto Lazarově světě, mu to prostě nežeru. Jediná hybná síla této výpravy je tak nutnost dosáhnout cíle. Vůbec jsem netušil, jak toho chce Jamie Sawyer dosáhnout, protože si to vlastně sám sobě přitěžovat. Duplikanti jsou výkonnější, Krellové vyvíjejí stále rychlejší lodě a obyvatelé Artefaktů začínají být nebezpeční. Tady není nic nového, jen je všechno větší a silnější. Smrt byla jen drobná nepříjemnost a já jí zažil už tolikrát, že mě nijak netrápila. Vybral jsem pouhých šest zajímavých výroků a vložil je navždy do artefaktu nazvaného „CITÁTY“. Citát: Lazar Actual Konec.

Třetí kniha. Třetí artefakt. Třetí nadupaná duplikantská řežba. Jamie Sawyer se opravdu vytáhl. Stejně, jako v předchozích dílech, Vás i tentokrát vrhne přímo doprostřed bitevního pole, a to už na prvních stránkách. Krellové, Direktorát, minulost. Conrada Harrise a jeho legii čeká největší výzva, jaké kdy čelili. Finále Lazarovy války skvěle graduje až do velkého finále a při čtení posledních stran se až tají dech. Jak to všechno skončí? Za mne rozhodně skvělá trilogie nabitá emzáky, obrovskými vesmírnými loděmi a bandou hláškujících duplikantních mariňáků. Barvité popisy, povedený příběh. Akční sci-fi, jak má být.