Píseň pro Kateřinu

Kniha se čte výborně, ožívá v nich normalizační Praha a atmosféra tehdejší doby. Silný příběh lásky na můj vkus těsně balancoval na hraně únosnosti, je to možná i dáno tím, že jejímu prožívání byl vyměřen pouhý jeden rok, na který se ale vzpomíná celý život. Kateřina mi přesto nebyla moc sympatická, studovala umění a fakt si nezadala s režimem a byla tak zásadová? A chodila se synem funkcionáře? Hm. A pak mě zaujala jedna nejasnost- hlavní hrdina Kateřině telefonuje z budky, další den už ale z telefonu ze svého bytu. Vím, že v roce 1970 zdaleka všichni telefony doma neměli, tak ta budka byla důvěryhodnější. Ale co mě hodně bavilo, byly popisy z práce lodníka, klidně jich tam mohlo být víc. Knihu určitě doporučuju.

Krásný a zároveň bolavý příběh. Jak někdy nestačí jen láska. I lásku mohou zahubit okolnosti ve které době žijeme. Ovlivňuje nás minulost i přítomnost a někdy i jen shoda okolností a nebo osud. Kdo ví? Kateřina a Pavel se potkají v lednu 1970 jako náhodní cestující. Přestože Kateřina je zadaná, oba cítí, že jejich seznámení je osud. Spřízněné duše. Postupně se sbližují, je jim spolu krásně. Ale doba není krásná a život někdy také ne..Pavel neměl lehké dětství, za jehož bolest mohou komunisti. Nevěří na lepší zítřky a touží po svobodě, emigrovat do jiné země. Kateřina Pavla nadevše miluje, ale zároveň nechce všechno opustit, začít znovu. Narozdíl od Pavla tu má rodinu, kamarády, studium. On už o svou rodinu přišel… drží ho tu jen Kateřina. Pavel vlastní antikvariát v Holandsku, když se mu jako staršímu člověku ozve někdo z Československa. Vyvolá mu znovu vzpomínky na jeho životní lásku. Kniha je rozdělená na 3 části. Rok 2010 Holandsko a tajemný hlas z Čech, zápisky z roku 1970 v Praze a dopis, který mu přivezla návštěva. Nádherná kniha, několikrát jsem měla slzy v očích. Někdy stačí málo a celý život bychom nelitovali. Jedno špatné rozhodnutí nebo shoda náhod a až po letech zjistíme, že to mohlo být jinak, ale čas už nevrátíme….doporučuji.