Píseň L.

Po knize Počkej na moře, která se mi vcelku líbila, jsem chtěla pokračovat dalším románem této autorky, tak jsem sáhla po její knize Píseň L. - a bohužel jsem dočítala s určitými rozpaky. A asi půjdu trochu proti proudu, vzhledem k místnímu hodnocení... Autorce se nedá upřít to, že píše krásným poetickým stylem, který se čte moc hezky. Autorka umí moc pěkně vykreslit prostředí a celkově atmosféru. V tomto ohledu jsem si knihu užívala, to se mi moc líbilo. S čím jsem ale měla problém? Jednak ta dějová linie ze současnosti, která mi přišla poněkud nadbytečná a docela dobře bych se bez ní obešla - respektive bez některých jejích částí. Jako asi chápu, proč tam nakonec byla, nakonec mi ten význam dotekl, ale i tak mi na té současné dějové lince spousta pasáží přišla zbytečně natahovaná... Další věc, co mi úplně nesedla, byla druhá polovina knihy, která mi celkově přišla, že docela stagnuje a točí se v jednom místě. I tady mi to přišlo takové celkově natahované. Osobně bych to asi uvítala proškrtané a víc nahuštěné. Nevím, prostě jsem začala pak ztrácet pozornost a víc a víc jsem měla potřebu přeskakovat. Poslední věc, co mi brání dát vyšší hodnocení, je postava Henryho, který je bratrem našeho hlavního hrdiny Laurence. Henry mi byl poněkud protivný v tom, jak pořád má proti Laurencovi nějaké výhrady a pořád má nějakou představu, co byl Laurenc měl nebo neměl dělat, ale nikdy mu pořádně nedokáže říct, co teda přesně od něj očekává - jen mu dává pořád nějaké příkazy a rozkazy a kdesi cosi, ale bez nějakýho bližšího vysvětlení. A akorát je na něj protivnej a nepříjemnej. Takže nakonec za mne trochu slabší tři hvězdy a je mi to moc líto, protože jsem se na knihu moc těšila a doufala jsem, že si odnesu trochu jiný čtenářský zážitek.

Výhrady bych měla, ale ty nerada zmiňuji, už protože je to čistě můj pocit, moje vnímání knihy a to, co konkrétně nesedlo mě, jiní s nadšením přijímají....četla jsem a četla, protože své kouzlo to mělo a já potřebovala dojít k posledním stránkám. A tam jsem došla k poznání, že to pozitivní ve mě přetrvává. Takže ano, stojí za přečtení a je tam toho spoustu, co se vám dostane pod kůži.... "Jako tíha železné ruky osudu - taková je moje láska k tobě, táhne mě k zemi, svazuje, zkouším se nadechnout a nacházím jen ...tebe"