Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem, a byť chce zůstat věrný svému bratrovi, nedokáže být natolik silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima.  O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné, stárnoucí spisovatelce, jejíž dílo obdivuje. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace není takové, jaké si ho představoval, přesto k sobě začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Původně zamýšlené několikadenní pracovní setkání postupně získává osudový nádech.  Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky. Spisovatelka a překladatelka Veronika Opatřilová (nar. 1986), kterou natolik okouzlilo Švédsko, kde žila, že začala překládat ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas fejetony, někdy povídky a hodně romány. V roce 2021 vyšla její knižní prvotina, eko-fikce Ostrov žije, magický příběh o ostrově proměněném v divočinu. V roce 2022 zaujala románem Počkej na moře, vyprávějícím o vztahu švédského studenta a anglického univerzitního profesora v šedesátých letech 20. století.  Miluje pečení a vůni kardamomu, chodí do lesa, běhá, hodně čte, vykládá tarot a snaží se pěstovat bylinky. Je feministka, queer a empat.