Petrovy mozaiky

Román činí mimořádným myšlenky, které umí protknout text natolik, že se stane pro čtenáře neměnnou autoritou. Takový chce napsat každý spisovatel. Některý dokonce na základě vlastních prožitků. I když si nejsem zcela jistý, zda skutečně pan Cvrček použil vlastní životní příběh. Nebo alespoň část z něho. Postava architekta je této domněnce blízko. Přesto, a možná právě proto, je román nevyrovnaný a nemá dobrou konstrukci. Vyprávění je poměrně příjemné, ale ve výsledku směřuje pouze k závěrečnému dialogu, z něhož pramení velký potenciál, ovšem již nenaplněný a jen popisující tajemství. Přičemž u mě v textu vítězila spíše láska, kterou pan spisovatel Cvrček vcelku mistrně rozvíjel. Ale neshledal v ní potřebnou sílu. Nerad bývám příkrý v hodnocení, ale dobrou literaturu dělá především odvaha a "živočišnost" v příběhu. Zde se chodilo po špičkách, ale nedošlapovalo ve správných momentech a třináctá komnata zůstala pootevřenou, resp. přivřenou.

Jedním dechem přečtená kniha, která má tajemno,kouzlo ,moudro a něhu, která se neodmítá, kde jedinou skutečnou věcí není okamžik. :)