Pestré vrstvy

Hořká realita rázovitého regiona, kdy marasmus doby z těchto chlapských kolektivů stále na pokraji života a smrti, dokázal vyždímat maximum spodních až temných proudů, ale i úsilí o soudržnost a přežití nelidských podmínek. V zájmu zachování zbytků mladistvého pelu a nevinnosti, poměrně rozvláčné líčení autentického života s díky odkládám.

no..mám celkem rozporuplné pocity...ze začátku mi chvíli trvalo, ,než jsem přivykla "první" části - horničině. Jelikož posledních skoro 20let pobývám na Ostravsku, slovník mě až tak nešokoval..šlo spíše o styl psaní -- v podstatě jsme se o hlavních protagonistech nic nedozvěděli, jen že faraji, a co pod tou zemí dělají běhěm šichty. Vlastně pardon - ani to nemusí být člověku dolem nepolíbenému jasné, protože autor používá ostravské výrazy přeložené hornickým slangem a žadný slovníček či vysvětlivky nejsou k dispozici... tuž bojuj čtenaři. Dozvíme se v podstatě jen o pracovní náplni horníka, kdy při práci nasazovali za pár korun krk. Během děje knížky autor i jeho parta utrpěli pár nepěkných zranění a někteří spolupracovníci i zranění smrtelné. volný čas zdá se velmi neexistoval - povětšinou odreagování končilo pitím piva zas nejčastěji ve společnosti kolegů. Ženy degradovány na bytosti zajišťující teplo domova, plný žaludek a možná tak ještě prázdný py*el a o dětech nepadne ani slovo. (škoda, protože ne všichni horníci to tak měli) Zejména u Ivana Landsmanna to pak vyznělo i během emigrace docela zvláštně - žena, děti ponechány v Ostravě a žádné stýskání, žadný smutek... navíc úvodem jsem ani nepátrala, jak na tom byl autor věkově - z textu působil jako borec kolem 50let, a pak najednou v emigraci prásk - 37 ? to mě trošku šokovalo... A zlatá horničina ještě. Děj po opuštění republiky je velmi syrový - jak jsem pochopila, v Kanadě se nepohodl zejména se švagrovou, takže brácha odmítl podat záchranné lano a autor končí zaseklý v Holandsku, bez znalosti jazyka a bez peněz. a jak ho tak celou dobu posloucháte, nejchytřejší na světě, mluva dlaždiče, kdoví, jak to tam v Kanadě vlastně všechno proběhlo - nic přeci není černobíle...a tady máme vyjádření jen Ivana Ladsmanna... Kdyby se v Holandsku minimálně v době, kterou nám předkládá, neživil pivem a tabákem, taky to asi mohlo být růžovější, no ale každý máme svůj styl. Opakovaně si sahá na dno, až se mu nakonec díky pomoci Jaroslava Hutky a jeho ženy Dany povede zapojit do systému, získává kontakty, začíná se učit jazyk... v mezidobí svého boje v Holandsku vytahuje další vzpomínky ze šachty a svého života. Rozumím, proč tato pasáž byla pro spoustu čtenářů horší - je to jedna velká mizérie, nejen proto, že byl bezradný, ale pro mě i díky tomu řešení - pivem...a že by se mu klepaly ruce hladem - spíše mi to přišlo jako odvykací projevy (no jo, pracovní deformace), bo to na pivo reagovalo až moc pěkně. ...no shrnu - minimálně kvůli sondě do havířiny a výpovědní hodnotě fajn. Druhá část zoufalejší. Dalo se. ale na velmi dobrou to nemá...