Perspektivy

jako u všech Binetových románů (osobně mám nejraděj jeho prvotinu) ani v Perspektivách nejde o to, kdo je vrah a jak je vypátrán, nýbrž o způsob, jak je román napsaný, tzn. Binetovo mistrovství tkví v inovaci formy, nikoli obsahu co tím myslím? zaprvé: epistolární román je prastará literární forma a detektivka zase tradiční žánr s charakteristickými prvky vyprávění (dedukce, hádanka, tajemství, napětí atd.) - Binet oba dokázal originálně propojit (kolik znáte epistolárních detektivek?) zadruhé: čtenář zklamaný příběhem by se měl spíš ptát, proč Binet inovuje způsob jeho vyprávění? co tím chce v dnešní době sdělit? myslím, že čtenáři napovídá už názvem románu: perspektivy = ve významu "hlediska, stanoviska" chce možná upozornit na současnou relativizaci pojmů jako třeba pravda (subjektu, komunity, většiny...) a její falzifikace; ve významu "výhledy" (do minulosti, do budoucnosti) klade např. otázku, jestli se dokážeme poučit svými dřívějšími omyly a příště se jim vyhnout; ve významu "pohled do dálky se zdánlivým sbíháním rovnoběžných čar a s postupným zmenšováním vzdálenějších předmětů" může apelovat na naši lidskou paměť a zapomínání nebo popírání skutečnosti atd. atd. Perspektivy mohu jen doporučit, výborný a propracovaný román

Fascinující čtení a pro mne nejzábavnější Binetův román vůbec. A nejproměnlivější - perspektiva tady skutečně dělá divy, žánr se mění s každým dalším dopisem, listy skládají příběhy lidí, kteří ve výsledku působí trochu jako typy z commedie dell'arte... a o vraždu jde vlastně až v poslední řadě. Návrat nutný. Několikerý, tipuji.