Pelyněk a vanilka

No díky dvěma kouskům na konci spíše 3,5.Ale....byla to vlastně fajn jednohubka. Myšlenku tahle útlá knížeçka měla. Kniha byla šťavnatá, měla šmrnc, náboj, a to i přesto, že šlo o proste vyprávění. Takový koloběh. Chvíli dobře, chvíli špatně. I když je špatně pokud se pricinite můžete se z toho vyhrabat. Jak moc to v čem vyrůstáme ovlivňuje nás i naše životy i následující generace. Jak těžké je to posunout a jak paradoxně se to točí okolo jídla, peněz, bydlení. Jak málo mluvíme o své minulosti, zvláště pokud je pohnutá a pak jsme nepochopení. Kolik toho nakonec stačí ke štěstí. Mno. A momenty, co mě osobně donutilo dat 3.5? Dlouhé povídání o dovolené na konci a pak to remcaní nad rokem 2010 tam se neudržel ten nadhled odstup a vyrovnání, to byla škoda. Jinak ale fajn. Pokud si rádi čtete životní příběhy a takové ty spletité cesty, mohlo by se vám to líbit. I když je to takový dárek k narozeninám než nějaké veledílo byť myšlenku to má. Líbí se mi i to grafické zpracování. A taky...všechna ta místa znám, tak mi to před očima naskakovali. Milé prostě. schovat popis

Anna Najmanová - recenze Pelyněk a vanilka Před nějakou dobou jsem si založila účet na Pointě. Pointa je jakýsi startér pro začínající autory, a pomáhá jim vydat jejich tvorbu. Já sama nic nenapsala, a proto jsem se do projektu zapojila alespoň jako bloger, recenzent, influencer Netrpělivě jsem čekala na první nabídku spolupráce, ale ono nic. Přestávala jsem doufat, konkurence byla příliš velká. Až teď se na mě štěstí usmálo a nabídka přišla. Miluji nové výzvy, a s nadšením jsem jí přijala. Kniha, kterou jsem dostala k recenzi nese název Pelyněk a vanilka. Po přečtení, které jsem zvládla za den, jsem si názvem byla jistá, a myslím, že trefnější název by kniha ani nemohla najít. Celá je totiž o životě. A ten není jen růžový. Jsou v něm momenty, kdy máme pocit, že explodujeme štěstím, že ho snad ani nezvládneme přijmout. A pak jsou chvíle, kdy se kolem všechno bortí, a my se chytáme každé sebemenší naděje a jistoty. Jsou to momenty, kdy štěstí voní jako vanilka, a kdy naopak chutná po pelyňku. Kniha je členěná na kratičké kapitoly. Díky tomu jsem četla až do konce, jedním dechem. Patřím ke skupině čtenářů, kterým nevyhovují dlouhé kapitoly, takže když jsem knihu poprvé zběžně prolétla, byla jsem nadšená, že moje noční můra se konat nebude. Ze začátku se může zdát, že kniha je dílem jedné autorky, ale nenechte se mýlit, jsou dvě. Matka a dcera. To se mi strašně líbí, hlavní vypravěčka je matka, a její dcera vzpomínky doplňuje. Zároveň, aby se vyprávění nepletlo, je od sebe odlišeno kurzívou. To zas oceňuji já, četla jsem spoustu knih, kde to tak nebylo a byl tak v příběhu zmatek. Díky dvěma vypravěčkám jsem měla na celý příběh lepší pohled. Kniha ale není jen monotónní vyprávění. Autorky přidaly i fotografie, které Pelyněk a vanilku oživují. Pro čtenáře je to skvělý prvek pro dokreslení detailů, a lépe se s příběhem popere. I když to není vůbec nutné. Oba pohledy jsou psány čtivě, lidským způsobem, bez zbytečných kudrlinek a vytáček, které by se k příběhu vlastně ani nehodily. Celá kniha ne mě působila, jako kdybych si sedla ke krbu a poslouchala životní příběh. Tak jak byl, nic víc, nic míň. Ničí život není pohádka. Nemůžeme si vysnít budoucnost, protože nikdy nevíme, kam nás osud zavane. Jestli v něco věřím, tak v to, že nám je něco předurčeno a nic se neděje bez důvodu. A to jsem si neskutečně uvědomovala u čtení Pelyňku a vanilky. Obě autorky u mě mají neskutečný obdiv. Jít s kůží na trh, odhalit svůj život, hlavně poté, spíše těžší stránce. To muselo stát opravdu spoustu odvahy a přemáhání. Já nejsem člověk, který se svěřuje, a napsat něco takového by mě stálo spoustu sil. Pelyněk a vanilka je silnou knihou o lidském životě. O tom, jak se ze dna vydrápat zpátky na vlastní nohy a začít znovu. Jestli si chcete přečíst pravdivý, nijak nepřikrášlený příběh, Pelyněk a vanilka je to pravé. Budete prožívat život s autorkami, zkoumat fotografie, ale hlavně, zamyslíte se nad životem. Jsem moc ráda, že tahle kniha se stala mojí první spoluprací na Pointě, a mohla jsem být mezi jejími prvními čtenáři.