„Před večerem mám ghetto opustit dírou v plotě, pak si stáhnout pásku s Davidovou hvězdou a jít na vlakové nádraží. Při loučení mi Sonia nařizuje jít rychle, neohlížet se, ale já se otáčím a hned pochopím, před čím mě chtěla ochránit. Můj poslední obraz ghetta je budova ozdobená třinácti mrtvolami – toho dne pověsili celý Judenrat.“ „Peklo zachráněných“ je jedinečným, na osobních svědectvích vystavěným obrazem polsko-židovských vztahů za druhé světové války. Obsahuje 22 příběhů polských občanů židovského původu, které spojuje to, že byli z rukou nacistického okupanta zachráněni svými sousedy, přáteli či jim dosud neznámými lidmi. Jsou to skromné a tiché, téměř poetické zpovědi, ale současně i popisy činů, které by se hodily do propracovaného thrilleru – všechny jsou však především dojemné svou autenticitou. V Polsku oceňovaná autorka zachovává syrovost výpovědí, nekomentuje, nesoudí. Výsledkem je působivé svědectví o pomoci bližního ve zlé době.