Začátek knihy bavil, romantika byla příjemná, ale cca kolem 70% to začalo drhnout. Například scéna na dece. Abaddon leží na zádech, Marie ho políbí a následně si ji přitáhne ještě víc pod sebe...jak se pod něj dostala? A co mi vadilo úplně nejvíc, ať už jde o sex nebo Abaddonův boj s vlastní podstatou - opsat to v jedné, dvou větách. No já nevím. Ten vnitřní boj je v podstatě to nejpodstatnější z celé knihy, ale vlastně se o tom dozvíme z konverzace úplně někoho jiného. A kromě toho že to rozdýchával na čtyřech a pak dlouho spal o tom nevíme v podstatě nic. Prostě se to stalo. Hmmm. Ten úplný konec by mi až tak nevadil, kdyby se autorka vyhla těm moralitám...ale vážně by přijal Abaddon Boa tak klidně a v pohodě a jen si sním potřásl rukou?! A ta kavárna, ta mi k němu taky nesedí, prostě by se vrátil do hor, to je bez debat. A rozhodně by konec knihy potřeboval opravit překlepy, protože tolik chybějících písmen ve slovech to je na mě trošku moc!

Na začátku jsem se hodně nasmála. Abaddon je démonský workoholik a je za to potrestán pobytem mezi lidmi. Jeho sžívání s novým tělem bylo k popukání. Setkává se s vyšinutou majitelkou kavárny trpící fóbií a snaží se vyrovnat s maglajzem, který to vyvolává v jeho hlavě, což byla spíše nuda. Postupně se přelila v pohádku a tu občas potřebuje každý. Autorka píše dobře, jen by tomu prospěly propracovanější dialogy (které často nikam nevedou), akce (Mariina častá smůla na otravné chlapy působí těžko uvěřitelně) i background (co třeba její rodiče?) a taky pořádná korektura, ale není to nijak tragické. Za mě milá prvoplánová romanťárna odehrávající se v mé milované Praze - takové si užívám. Ale epilog mě přizabil (i když oceňuji tu odvahu) a jeho úplný závěr se mi k Petrovi nehodil. Když už, žil by v Jeseníkách ;)