Patrioti

Knihu jsem odkládala z důvodu počtu stran, anotace mě zajímala velmi. A protože čtenářská výzva se neptá:-), nakonec jsem ji (přiznám se, trochu s obavami), otevřela v tomto, adventním období. A opravdu nelituji, bylo to fascinující čtení, nemohla jsem se odtrhnout. Ač bylo pojetí románu opravdu velkorysé když se jednalo o historické reálie či popisy míst a událostí, styl, jakým je napsán mně absolutně vyhovoval, četl se jedním dechem a stránky letěly. O hlavní hrdince, Florence, zde bylo již dosti napsáno. Ano, ta naivita v jejím myšlení, těžko se to chápalo i její další rozhodnutí, která udělala, jsou určitě kontroverzní. Ale nikdo nevíme, jak bychom se v mezní situaci zachovali sami, proto nesoudím. Výborné čtení, silný příběh, poučný, zajímavý a poutavě napsaný , i když dosti drsný. Díky čtenářská výzvo, letos jsi mě už poněkolikáté velmi potěšila:-).

Knihu jsem si koupila nejen na základě anotace, ale povzbudila mě i superlativní hodnocení a recenze, s kterými nevím, jak moc souznít. Třígenerační román se točí kolem komplikované osoby mladé Američanky Florence, která se ve 30. letech 20. st. vydává do Ruska hledat "spravedlivější" život... Chtělo by se říct hloupé nebo aspoň neskonale naivní, dle mého, protože motivy jednání Florence, jejího muže, posléze syna atd. jsou jistým zvráceným způsobem dokonce bohulibé. Takoví ale Američané většinově bývají. Autorka je v díle konfrontuje s Rusy, Sověty a posléze opět s Rusy. Kdekdo rád říká, že jedni jsou za 18 a druzí bez 2 za 20. Jenže s tím se nedá jednoduše souhlasit. Shoda panuje určitě ve vysoké míře sebedůvěry (domýšlivosti) a ambicí. Povaha ruského a amerického člověka je však jako první odlišuje, jak dokládá právě tento příběh. Je to ta z knih, kterou jsem po týdnech a s určitou nevolí dočetla. Dávkování bylo nezbytné. Nakonec si právě závěrečná část knihy, která se odehrává v sovětských pracovních táborech, zaslouží nejvyšší hodnocení. Nelibost u mě nevyvolalo střídání vypravěčů ani skoky v čase. Jsou to samotné postavy, které mě prakticky bez výjimky iritovaly, jejich světonázor a vidění světa. Tím spíš, že mají předlohu ve skutečném světě. Připomíná to příběh o sousedce ve vedlejším bytě, která chodívá s velkými tmavými brýlemi, aby zakryla modřiny na obličeji. Když se jí ale člověk zeptá, proč od toho svého násilníka neodejde (neřkuli nenahlásí na policii), tak odpoví, že on to myslí dobře a ona ho miluje. Až na to, že v Sovětském svazu zůstal nakonec jen ten bič a cukr se rozpustil v slzách těchto nepochopitelných masochistů a masochistek okořeněno mezistátními vládními politickými složitostmi, jejichž oběťmi jsou zase jenom tito naivkové (idealisté je příliš silné slovo, páč jejich rozum si evidentně vzal dovolenou), jejichž charaktery se pak nutně musely ohnout silou existenciálních ústupků. Kvůli závěru a s odstupem od přečtení knihy jsem hodnocení zvýšila. I když Florence zůstává nesympatickou postavou až téměř do samotného konce. Tohle byl očividně způsob, jak v Sovětském svazu & Rusku přežít. Musím v každém případě ocenit literární kvalitu díla, autorčinu znalost historie i potřebnou sečtělost.