Panter

Dobrý trénink obsahuje rozcvičení pro zahřátí, intenzivní výkon, a nakonec i závěrečné vydechnutí a strečink pro relaxaci. Panter ma 700 stran rozdělených jako: 650 stran zahřátí, 45 stran výkon, 5 stran strečink. Pochybuju, že by to jakémukoli jinému autorovi čtenáři tolerovali. DeMille v zahřívání ovšem exceluje. Chcete-li se dozvědět o Blízkém a Středním východě a mentalitě tamnějších obyvatel maximum, zapomeňte na internet, cestopisy a průvodce. Sáhněte po Karlu Mayovi a jeho vícedílné sáze Z Bagdádu do Cařihradu a po Panterovi od DeMilleho. A to myslím naprosto vážně. V Panterovi k naučné části slouží těch prvních neskutečných 650 stran, čímž se DeMille nepochyně zapsal do historie jako autor s nejdelší předehrou. Ale bez obav, proplujete tím jako nic a ještě se skvěle pobavíte, protože je to nejen zajímavé, ale i vtipné. S Mayem má tahle knížka mnoho společného, prakticky všechno, jen je to posunuté o století dopředu. Spoustu se toho dozvíte a i když se tam vlastně zase až tolik neděje, je to napínavé jak kšandy. Mezi dobrem a zlem je jasně vymezená linie (alespoň se to tak zpočátku jeví) a všechny postavy jsou senzačně napsané. Trochu otravuje DeMilleho vášnivé zaujetí proti islámu a trochu otravuje jeho oslava všeho amerického. Na druhou stranu mu musím nechat, že - podobně jako v jeho dalších knihách - z toho vyjdou jako největší zmetci právě Američané. Takže to rozhodně nevyznívá jako jednoznačná agitka a nasadí vám to zaručeně brouka do hlavy, jak ten náš svět vlastně funguje. Naše místí politická scéna se v tomto kontextu jeví jako banda prosťáčků, hrající si neškodně na poli za vsí. Až po přečtení Pantera shledáte, jak je to uklidňující...

Nemohu si pomoci, ale asi jsem si vybudovala další ze svých knižních závislostí. Tentokrát na knihách Nelsona DeMille. Série o islámských teroristech, Johnu Coreym a jeho spolupracovnících, mě velice baví. Velmi oceňuji autorův specifický humor, dokonalý popis míst, kde se příběh odehrává i závěrečnou akci. V této knize byla prvotřídní.