Panoptikum pana Perkinse

Mě se tento historický krimiromán líbil moc. Přiznám se, že panoptika 19. století mě vždycky tak trochu děsila, už jen ta skutečnost, že ještě v poměrně nedávné minulosti, se toto považovalo za zábavu. Tady se mi líbilo, jak byl příběh vyprávěný z pohledu právě lidí, kteří v Panoptiku vystupovali, většinou proto, že jim nic jiného nezbývalo, neměli šanci najít jiný způsob obživy. I vyšetřování 130 let staré vraždy v současnosti mě bavilo a jsem s knihou spokojená.

Samotné panoptikum podle p. Perkinse po spojení se zábavním parkem ztratí "duši". Jeho lidé se tu dočkají jen ponižování a smrti. Citlivý příběh o lidech, s kterými většinou ani vlastní rodina nechce mít nic společného pro jejich jinakost. Medicína pro ně tenkrát neměla pomoc a společnost pochopení. Ani samotný p. Perkins nebyl vlastně žádný lidumil. Pro něj byli tito "zvláštní" lidé jen pouhým zdrojem příjmů, bez respektu k jejich potřebám a citům. Paní autorka krásně propojila historii se současností a já vůbec neměla rušivý pocit, že skáču z jednoho období do druhého. Naopak.