Panna Maria Guadalupská

Velmi zajímavé vyprávění na téma mariánského zjevení, zázračného obrazu a nejnavštěvovanějšího poutního místa na světě. Pro nás v Evropě je Guadalupe trochu přehlížený možná trochu i z důvodu historických předsudků a eurocentrického pohledu na křesťanství – projevy víry v jiném kulturním kontextu nám podvědomě připadají nějak podezřelé, odvozené, méně významné... Jako by mělo platit, že „čím dál od Říma, tím dál od Krista“. Tuto kritiku mířím významně také sám k sobě, protože bych se o Guadalupskou Madonnu také asi nezajímal, kdyby se na ni nejel podívat můj bratranec a nepřivezl mi kromě vyprávění o zážitcích také malou repliku zázračného obrazu. A byla by to škoda, protože bych minul svědectví o Boží péči (každá mariánská péče je zprostředkovanou Boží péčí, to všichni víme ;-) o mexické indiány a tím o svědectví o univerzalitě Boží milosti. Na textu knížečky je poznat, že její autor není spisovatel. Jo, je to spíš informační brožura než literární dílo. Ale svému účelu (uvést čtenáře do všech aspektů příběhu) posloužila dobře. Zajímavé pro mě byly pasáže o zázračných vlastnostech obrazu. Nejsem myslím člověk nějak bezhlavě věřícím všemu, co se jeví nadpřirozeně, ale rozpaky skepticky smýšlejících vědců jsou dost výmluvné. Mimochodem: postoj zkoumajících vědců ve smyslu „neumíme to sice vysvětlit prostřednictvím exaktních věd, ale zcela jistě to nějaké takové vysvětlení má“ mi připomnělo, že domnělý spor víra vs. věda je mnohdy spíš sporem mezi vírou a vírou. Tedy: mezi vírou v Boha a vírou ve vědu.