Upřímně mnohem lepší, než jsem čekala. Představovala jsem si, že to bude něco jako knížky z nakladatelství LePress, ale je to o sto úrovní výše, je to na úrovni Sarah Waters, Radcliffe Hall či Virginie Woolf. Obal mi na první pohled přišel strohý, až postupně jsem pochopila, že je naprosto výjimečný a k vyznění knihy skvěle padnoucí. Rozpis postav na první stránce knihy se mi zpočátku velmi hodil, neb jsem se prvních padesát stran textu neorientovala a často se musela zamýšlet, kdo právě skrze řádky promlouvá, o kom čtu. Po začtení se do knihy jsem hltala stránku za stránkou a na konci jsem byla šťastná, že kniha nemá žádná hluchá místa, žádné škobrtnutí, vybočení z daného stylu, nelogičnost v příběhu, prostě že vše od začátku až do konce svěže ubíhá jak jarní větřík parkem. Viktoriánská éra i následné předválečné období je zde popisováno s velkou lehkostí a jaksi mimoděk, které značí, že má o nich autorka velké znalosti. O chování mužů a žen ve společnosti, o technické vyspělosti, o cestování v té době apod. Závěr knihy je na dobu, ve které se odehrává, sice trochu naivní, ale tak sladce a roztomile, že mu to musím odpustit, neb jiný závěr bych ani nechtěla. Na příběhu oceňuji, že „je to příběh, který prožila každá z nás.“ Jako lesba si dokáži představit a prožít příběh každé z královen, jsou mi blízké jejich prožitky, rozhodování, chování, jejich lásky a láska. Je mi nesmírně sympatické, že pro Jane ani pro Elisabeth to nebyla první a možná ani poslední osudová láska, jak bývá v beletrii běžné, že to bylo více ze života, neb obě už lásku zažily, znaly tu bolest, když ji měly i když ji ztratily. O to více si další šance vážily a váží. Líbí se mi ty nenápadné odkazy, kdy za některými pasážemi vidím samotnou autorku knihy. Když jsem například ¾ knihy přemýšlela, proč se druhým jménem Paní domu jmenuje Dawn. Nebo ten nenápadný odkaz na Kdo se bojí ...?. Jediné zklamání bylo, že Dáma v rubínových šatech nepřišla, což jsem si od začátku knihy myslela ve stylu „já jsem tušila, že se to stane“. Kdyby přišla, bylo by mi to vlastně přišlo trapné a nepatřičné, ale protože k tomu nedošlo, byla jsem trochu v šoku. Možná to byl záměr, o to víc mě to překvapilo a patří to ke knize. Když to shrnu, knihu jsem si moc užila, zanechala ve mně vřelý dojem a už se těším na její červenou sestřičku. Autorka má můj obdiv za to, co dokázala. A upřímně věřím, že Radcliffe by si takovou knihu s chutí přečetla a byla by ni hrdá.

Tak trochu jiná kniha, než jaké jsem kdy četla.  Ale dle mého názoru VELMI povedená kniha. Román s lesbickou tématikou byla moje prvotina v tomto směru a rozhodně mě to nepobuřovalo. Ba naopak. Bylo velmi zajímavé pronikat do světa žen a zjišťovat jak to měly v tehdejší době a společnosti někdy dost nelehké. I já byla ráda za výčet postav hned na začátku knihy, také jsem se k nim vracela. Ale postupem knihy dostala každá z nich svou tvář a pak to šlo ráz na ráz. Knihu řadím mezi ty, které prostě nechcete jen tak odložit a nutně musíte dočíst alespoň ten řádek. Ne, spíš odstavec. Vlastně celou stránku. Kniha je velmi poutavá a autorka velmi znalá tehdejší doby a to včetně Londýna samotného.  Rozhodně nelituji její koupě, v knihovně má své čestné místo. Doufám, že to nebude jediná kniha od této začínající autorky.