U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne \nobjeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých \nděl. Mluví přízvukem Francouzů z New Orleansu a svými neodbytnými dotazy otevře v zahořklém starém muži Pandořinu \nskříňku vzpomínek na doby, kdy jeho život byl plný citů i světla. Při třídění nánosů minulosti se Degas ve svých myšlenkách \ni vyprávění vrací do dob, kdy jako mladý umělec se svými slavnými současníky v polovině 19. století obíhal pařížské salony \numění, kreslil baletky v opeře i koňské dostihy, kdy se poprvé \na naposledy fatálně zamiloval a kdy ve své umělecké rozevlátosti nedokázal učinit to správné rozhodnutí. Arthur Japin v životopisném románu Paní Degasová téměř vizuálně, na základě dopisů, deníkových záznamů, úředních dokladů, dobových \nsvědectví a skic slavného malíře strhujícím způsobem rekonstruuje Degasovo umělecké tápání i zrání, životní vítězství i prohry včetně jeho nezapomenutelné cesty do New Orleansu, \nkteré se po americké občanské válce vzpamatovávalo z důsledků zrušení otroctví, a kde žila jediná žena jeho života, která \nbyť nesla jeho příjmení, jemu nikdy nepatřila.