Pandemie

Stejně jako většina čtenářů oceňuji a chválím, jak se autorům výborně podařilo vykreslit první měsíce pandemie jaká v novodobých dějinách nemá obdoby. Přestože jsem všechno pozorně sledovala a sleduji stále, i tak jsem se dozvěděla něco nového. Je tu popsáno jak se vir začal šířit v Číně, jak se tam k tomu zpočátku stavěli, první případy v Evropě, Americe a samozřejmě přímo u nás. Jsou tu skutečné příběhy lidí, kteří se nakazili a i přes těžký průběh se uzdravili a jsou tu i případy, kdy lidé boj s nákazou bohužel prohráli. Je zde spousta zajímavostí, například jak vznikal remdesivir. Část, která je o šíření viru u nás, se dá označit za kroniku prvních měsíců, přibližně do začátku srpna. Den po dni jsou zachycené kroky vlády a dalších lidí, kteří se významně podíleli na rozhodování v té době a jak šlo všechno ráz na ráz. Jsou zde popsané příběhy lidí, kteří nelenili a začali vyrábět potřebné pomůcky a přístroje. Přestože jde o literaturu faktu, je vše napsáno tak poutavě, že je snadné zapomenout na skutečnost a číst to jako smyšlený příběh s katastrofickým dějem. Hned vzápětí ale přijde ledová sprcha, když si uvědomíme, že toto je realita a stále trvá a navíc poslední kapitola o boji s tímto zas... zatraceným virem je bohužel ještě v nedohlednu...

Pracuji v knihkupectví, a mám chuť vrazit tenhle skvost do ruky každému zákazníkovi, zvláště pak těm, kteří si ještě těsně před říjnovými omezeními vesele trajdali po našem obchodě s rouškou pod nosem. V tom lepším případě. Je velká škoda, že jisté lidi odradí (tak, jako tomu je i u jiných knih) už samotná tloušťka, ale na druhou stranu je tím zase můžete vzít po hlavě, aby se vzpamatovali. Samozřejmě si dělám legraci. Nebo ne....? :) Opravdu skvěle zpracováno, kniha věrně líčí události posledního roku formou jednotlivých lidských osudů, díky čemuž je tak čtení v jistém smyslu slova jednodušší a záživnější. Spoustu informací jsem dosud nevěděla, a stydím se, protože kdybych se víc dívala kolem sebe a informovala se, některé z nich jsem vědět mohla. Rovněž se autoři vracejí k událostem předchozích let, které jsou v celkovém kontextu důležitější, než byste mysleli. Pánové Kubal a Gibiš mají můj velký respekt, a jsem ráda, že tato kniha vznikla.

Když se v prvních kapitolách popisovalo postupné šíření viru, tak mě to hrozně bavilo a přišlo mi zajímavé i sledovat, zákulisní jednání "muže, který měl přijít, ale nepřišel" s premiérem a vládou. A výborně zvolený je způsob vyprávění v přítomném čase a přímou řeč, takže se to skvěle čte. Ale postupně mi čím dál tím víc začalo jít na nervy spojení "aby zabránili italskému scénáři", které se objevovalo asi na každé stránce dvakrát. Přitom zpětně víme, že "italský scénář" u nás proběhl na podzim, takže ta snaha stejně přišla vniveč. Jsem ten poslední, kdo by autorům vyčítal snahu udělat knihu čtivější a dramatičtější, ale tohle není román, a když jde o literaturu faktu, radši bych si přečetl něco míň emočně zbarveného. V některých místech autoři až zbytečně ze čtenáře ždímali slzy - věty jako "netušili, že to je jejich poslední 17. listopad", nebo "měl to být víkend, kdy oslaví narození vnuka, místo toho budou chystat pohřeb" jsou už podle mě za hranou. Můj další problém je s nekritickým a nekomentovaným přejímáním vyjádření Andreje Babiše, Romana Prymuly, Jana Hamáčka a dalších lidí. Nemyslím, že by autoři byli nějak podjatí, spíš neúmyslně svou touhou popsat zákulisí umožnili aktérům udělat si zpětně píárko. Takže se v knize dočteme, jak premiér včasným lockdownem zachránil zemi, ale prostor nedostanou živnostníci, kteří se z půlnoční tiskovky dozvěděli, že musejí zavřít své obchody. A poslední problém, který s knihou mám, je samozřejmě ten, že na krizi nahlíží optikou prvních tří měsíců a některá vyjádření se po podzimním chaosu a bizarním sledu zákazů, příkazů a skandálů, zdají být až úsměvná. Opět naprosto chápu, že autoři chtěli zachytit kritické první tři měsíce nečekané krize, ale ze zpětného pohledu tahle kniha nezestárla dobře a to je venku ani ne dva měsíce.