Pán věže

Horší než první díl, ale rozhodně se pustím i do dalšího dílu.

Budu plavat proti proudu. Druhý díl Stínu krkavce jsem si užil ještě více nežli Píseň krve. Neměl jsem nejmenší problém s jednotlivými dějovými linkami, příběh je přehledný a naopak se tím stal ještě více vtahujícím. Zejména Frentisova dějová linka stála za to. Odhalují se nám dosud neznámá místa na mapě a v jemných náznacích také mytologie světa a síly, které v pozadí tahají za nitky osudu. Samotný závěr je strhující a s Vélinem jsem to prožil společně s ním. Hurá na Královnu ohně.

Z první knihy jsem byla nadšená. Nemohla jsem ji odložit. Tato druhá mě nebavila a koušu se z donucení dál, protože po čtení první knihy jsem si koupila další dva díly. Za mě dvojka zklamání. Moc vyprávění, moc roztahané, chvílemi nudné. Tu knihu bych klidně trošku ořízla. Vrhám se tedy na poslední knihu a doufám, že to nebude zklamání :-)

Překvapuje mě britská národnost Anthony Ryana, protože po této knize mi připadá, jako by byl odkojen Supermany a podobnými americkými komiksy, ve kterých neporazitelní jedinci v kostýmech drtí armády padouchů. Vélin v tom tentokrát není sám: kromě Vernierových zápisků má čtenář k dispozici hned čtyři dějové linie, zpočátku celkem různorodé, bohužel však postupně všechny hlavní charaktery zvélinovatěly. Temný rytíř po návratu do Sjednoceného království nechává meč pečlivě skrytý v zavazadlech, aby své nezpochybnitelné supermanství potvrdil velehorou rozsekaných nepřátel v krátké závěrečné bitvě. Jeho řádový bratr Frentis je nucen vyrábět mrtvoly nonstop jako Číňani laciné hračky. Princezna Lyrna, ach ta nádherná mrcha z "Písně krve", co to pan autor provedl s její osobností? A pak tady máme Revu, slečnu zarputilou - její charakterový veletoč byl sice očekávaný, leč nepotěšil, stejně jako její schopnost masakrovat elitní válečníky po tuctech. Vlastně proč ne, vždyť pár dní pocvičila s Vélinem. Ti všichni kolem sebe budují kult, staví armády (spousta jmen k zapamatování) a vůbec jim pan spisovatel příliš umetá cestičku, spíše asfaltuje dálnici, k vítězství nad zlem. Zatím jde o zlo s malým "z", prostě invaze otrokářských fanatiků, uvedená do pohybu Superzlými silami, které čekají na porážku až v příštím díle. Proč s takovými výhradami hodnotím tak vysoko? První dvě třetiny knihy se četly převážně hladce, trapné finále by nemělo přebíjet pozitivní dojmy z dobrého řemesla. S ohledem na přímočarost zápletky a autorovu snahu nacpat do románu nová mláďata (čti otravné teenagery) bych navzdory krvavým scénám neváhala zařadit "Pána věže" do šuplíku pro dospívající čtenáře. Tentokrát je to za čtyři masakrem zesláblé, s pár cípy amputovanými... kéž "Královna ohně" nasadí pevnější krok a rozdupe mé pochyby.

Druhému dílu ohromně prospělo rozdělení na několik dějových linií. Příběh má konečně spád a kniha není tak jednotvárná jako první díl. Je mnohem čtivější a protože se víc dozvíme z Vélinova světa, je poutavější. Pán věže nemá otravný začátek a zlepšení je docela výrazné. Hodně dlouho jsem uvažoval o 4 hvězdách. Jenže v průběhu čtení nadšení opadlo. Všechny dějové linie se začnou natahovat a když vlastně víte k čemu vše směřuje, začnete to očekávat. Jenže se toho nedočkáte. Kniha je nejhorší v okamžiku, kdy se začnete obávat, že už to autor do konce knihy nestihne. Téhle dnešní módě dlouhých fantasy nerozumím. Třeba Sanderson se taky hrozně rozepisuje, jenže má aspoň nějaký talent. Minimálně dokáže zaujmout a neustále k něčemu poutat pozornost. To Ryan nedokáže. Pokud vám vadí natažený děj, tak kniha ztratí svoje kouzlo. Ryan očividně umí psát, ale nemá přirozený talent. Vélinův příběh v prvním dílu působil jako bez duše. Měl jsem pocit, že si Ryan silou vůle usmyslel to napsat, než by čerpal z nějaké inspirace. Druhý díl nějakou duši má, jenže se začne postupně vytrácet. Kdo očekává něco víc, bude asi zklamán. Není to špatné, líbí se mi jeho vymyšlený svět, jednotlivé národy a jejich náboženství. Fungování magie je taky zdařilé a poměrně originální. Jenže máte pocit, že vás Ryan okrádá o čas. Myslím, že také pro fantasy by mělo platit, že by se autor měl snažit o kvalitu a ne kvantitu. Méně je někdy více. První i druhý díl jsou asi jen pro skalní fanoušky fantasy. Škoda. Ta délka tomu příliš ubírá a to čtu přes 100 stran denně. 75%

První díl, Stín krkavce,mě okouzlil a po dlouhé době jsem zase tři dny nespala,nejedla a četla,četla a těšila se na další pokračování. U Pána věže jsem měla prvních 80 stran trošku problém se změnou stylu,ale najednou jsem zjistila,že se kniha čte sama.Autor vykresluje příběhy jednotlivých postav tak,že jsem měla chuť okamžitě - jako malé děcko - nalistovat konec,nebo znát osudy hrdinů co nejdříve a nejlépe najednou. Líbí se mi,jak se s každou přečtenou kapitolou rozbalí další bonbonek tajemství, aby se objevil další. To,jak do sebe vše postupně plynule zapadá,kolikrát nečekaná vyústění situací, překvapující odpovědi na otázky, jež si sama při čtení pokládám.. To dělá knihu velmi čtivou a opět jsem se neodtrhla, jen abych mohla hltat dobrodružství jedním dechem.Jediné, co mi vadilo v českém vydání a nemá to pranic společného s příběhem, či autorem,je poměrně častý výskyt do očí bijících překlepů,což působí rušivě. Na druhou stranu to je můj problém, holt musím oprášit angličtinu na originál.Doporučuji a už se těším na Královnu ohně,která bude na100% stát za to :)